Tři glosy o Sebevraždách panen: o knize Jeffreyho Eugenidese The Virgin Suicide z roku 1993, která s dvacetiletým zpožděním vyšla v českém překladu, o filmu Sofie Coppolové Smrt panen z roku 1999 a nakonec o filmovém soundtracku francouzských Air, který vyšel v roce 2000. Třikrát a dost!
Svůj první román Láska je sliepka vydala Lucia Piussi, zpěvačka a autorka textů slovenské skupiny Živé kvety, před dvěma lety. Její opožděný debut vyšel v letošním roce také česky. I když se v něm Lucia Piussi – zjednodušeně řečeno – zabývá láskou a zase jen láskou, překvapuje bezprostředností, košatým jazykem i množstvím emocí, které do něj vložila.
Román Hermafrodit amerického prozaika řeckého původu Jeffreyho Eugenidese, který v českém překladu vyšel před několika lety, u nás nevyvolal takový ohlas, jaký by si zasloužil. Pětisetstránkový román jde na jedné straně až za bolestnou hranici intimity, na druhé se v tradici „velkých“ amerických románů rozmachuje přes celé 20. století. Kromě toho je i velmi zábavný.
Knihy švýcarského prozaika Petera Stamma (1963) u nás vycházejí díky soustavné péči nakladatelství Dauphin. Po oceňované novele Agnes, která byla komorním příběhem „nevydařené“ lásky dvou mladých lidí žijících v Chicagu, vyšla rozsáhlejší a ještě ambicióznější próza Krajina náhodného žití. Ta již má téměř románový půdorys: příběh citového tápání mladé Norky Kathrine se díky mnoha retrospektivám i množství zobrazených postav mění v plastický obraz života v norské vesnici daleko za polárním kruhem.
Román Výhonek osmilisté růže, který napsala islandská prozaička Audur Ava Ólafsdottir, přináší senzitivnímu čtenáři očistný a povznášející zážitek. Výhonek osmilisté růže je totiž laskavým, jednoznačným přitakáním životu.
Románu Nebe pod Berlínem, za který dostal Jaroslav Rudiš po vydání v roce 2002 hned několik cen, je již deset let. Pokud nepočítáme komiksovou trilogii Alois Nebel, Rudiš od té doby vydal další tři romány. Poslední z nich, Konec punku v Helsinkách, je sofistikovanější obdobou Nebe pod Berlínem: ani tady nechybí motivy generačního protestu, touha po svobodě a sebevyjádření prostřednictvím nekompromisní, přímočaré hudby.
Obsáhlý román Facka (The Slap, 2008) australského spisovatele řeckého původu Christose Tsiolkase u nás zdaleka nevzbudil takovou pozornost jako v Austrálii nebo západoevropských zemích, kde byl dokonce nominován na Man Bookerovu cenu. Facka je prózou, která v české literatuře citelně schází: čtivý generační román, který bez zjednodušení a intelektuálských klišé postihuje především morální problémy třicátníků a čtyřicátníků.
Čtvrtý román americké novinářky Jennifer Eganové Návštěva bandy rváčů sice navenek působí jako drsná reminiscence na punkovou explozi konce 70. let minulého století, ve skutečnosti je to však do detailů promyšlený román o mládí, zrání a stárnutí. Román, který v loňském roce zaslouženě dostal Pulitzerovu cenu, udivuje množstvím postav, jejich psychologickou věrohodností i emocemi, které z něj přímo sálají.
Tragikomický román německého prozaika Daniela Kehlmanna Já a Kaminski vypráví příběh mizerného, zato však velmi ambiciózního novináře Sebastiana Zöllnera, který se chce proslavit sepsáním biografie pozapomenutého malíře Manuela Kaminského. Je to příběh o nezměrné touze přiživit se na cizí slávě.
Román jihočeského prozaika Jiřího Hájíčka Rybí krev je ve všech ohledech tradiční prózou. Je to realistický, chronologicky komponovaný a hluboce lidský příběh z nedávné minulosti.