Knihy Bořka Mezníka (1974) píše sám život. Autor, který před deseti lety debutoval básnickou sbírkou Ásně, nyní přichází se souborem pětaosmdesáti krátkých próz Vy mně taky. Jako autor poučený Charlesem Bukowskim píše přímočaře, bez kudrlinek a ornamentů. Jeho chronologicky seřazené postřehy, záznamy a mikropovídky sice leckdy působí drsně, ale naštěstí ne silácky – na to je příliš citlivý.
Eva Turnová hrávala s DG 307, Hlavsovým Šílenstvím a dalšími kapelami, ale ve známost vešla především jako dlouholetá baskytaristka Plastic People Of The Universe. Nevysychající invencí, velmi osobním tónem i černým humorem už několik let budí pozornost také její pravidelné časopisecké sloupky.
Glosa k novému románu Emila Hakla Umina verze, v němž autor s osobitým humorem využívá staré známé téma – vývoj umělého člověka, který se vymkne kontrole a začne si žít po svém.
Ve své vzpomínkové knize Popismus, která skvělým způsobem zachycuje newyorskou uměleckou scénu v 60. letech, Andy Warhol popisuje atentát, který na něj 3. června 1968 spáchala feministka Valerie Solanasová. Epizoda, která ho téměř stála život, je dalším dokladem toho, jak proměnila „zlatá“ kulturní dekáda: stačilo několik let a všeobjímající láska přešla v násilí.
Estrella Rodríguezová alias Hvězda z románového kaleidoskopu z předcastrovské Kuby Tři Truchliví tygři má svůj věrný předobraz v kubánské zpěvačce Freddy (1933–1961), jejíž sláva se prudce rozhořela a poté rychle vyhasla. Cabrera Infante jí v románu věnuje tragikomickou dějovou linii nazvanou Zpívala bolera. Jeho text na pomezí skutečnosti, alkoholového opojení a snu je dojemný i krutý zároveň.
Pozoruhodné: románová prvotina téměř neznámého francouzského autora Jeana-Paula Didierlaurenta, dostala hned po vydání sedm (!) francouzských literárních cen. Ještě pozoruhodnější: autorská práva na Čtenáře z vlaku v 6.27 byla ještě před vydáním knihy prodána do pětadvaceti (!) zemí světa. Je to literární událost anebo další z obratných marketingových tahů, které mají rozhýbat knižní trh?
Čínský prozaik Mo Jen, nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 2012, ve svém satirickém románu Země alkoholu podává nelítostný obraz odvrácené strany komunistické Číny. Román, který Mo Jen začal psát v roce 1989 a který vyšel v Číně v roce 1993, ani po dvaceti letech neztratil svou sílu. Je to veskrze moderní próza, v níž se mísí realita s fantazií, něha s krutostí a humor s tragikou.
Nový román Michela Houellebecqua Podvolení se sice odehrává v nedaleké budoucnosti a jeho hlavním tématem je islamizace západní společnosti, ale hlavní postava prózy, literární historik z pařížské Sorbonny François, je postava zcela současná. François nejenže s příznačným cynismem glosuje univerzitní život, ale dokáže výstižně zformulovat, proč má i v dnešní době smysl číst.
Tom Robbins – asi nejbláznivější americký romanopisec minulých desetiletí – svou literární dráhu završil ve dvaaosmdesáti letech jiskřivou knihou vzpomínek Tibetský broskvový koláč. Autor trojice nezapomenutelných románů Další dálniční atrakce, I na kovbojky občas padne smutek a Parfém bláznivého tance má zážitků, vtipu i dobré nálady stále na rozdávání. V knížce vzpomíná i na chvíli, kdy „našel“ svůj nenapodobitelný styl.
Román Palladium francouzského novináře Borise Razona vzbudil hned po vydání protichůdné reakce: pro někoho je to jeden z vrcholů současné prózy, pro jiného naprostá grafomanie. V každém případě však Boris Razon napsal originální román, v němž se kříží prvky dokumentu s bezbřehou fantazií Alenky v říši divů.