Lesk a bída elektronických knih

Elektronické knihy z pohledu náročného čtenáře. Má smysl pořídit si čtečku e-knih již dnes? Nebo je lepší ještě nějaký čas počkat? Jaká je nabídka elektronických knih v českém jazyce a jaké radosti a strasti jejich čtení přináší?

 

Nedůvěra zatím oprávněná

Zatímco hudba, film i fotografie prošly digitalizací již před mnoha lety, knihy se jí dlouho vzpíraly. Nakonec i dnes, v polovině roku 2012, má převážná část knižní produkce tištěnou podobu. Má to hned několik důvodů.

Za prvé: obtížnost technického řešení. Na monitoru počítače, notebooku nebo tabletu se beletrie čte špatně. Jde to, ale není to žádný požitek ani komfort. Problém „bolavých očí“ a rušivých odlesků, jak se zdá, vyřešily displeje nové generace s technologií digitálního inkoustu. Jsou sice jen černobílé, ale vcelku věrně simulují podobu tištěné stránky.

Za druhé: setrvačnost a zvyk. Čtenář beletrie, zejména pak střední nebo starší generace, má tištěnou knihu rád, považuje ji za hodnotnou věc, kterou se může pochlubit nebo ji půjčit přátelům; náročnější čtenář se neobejde bez vlastní knihovny a je na ni pyšný. Časy se sice mění, ale donedávna byla  domácí knihovna měřítkem kulturnosti člověka. Čtenář, který má rád vůni tiskařské černi, si těžko dokáže představit, že si knížku stáhne jako soubor a ten potom bude číst na malém displeji.

Za třetí: obavy z technických obtíží. Čtenáři beletrie většinou nejsou příliš technicky zdatní a mají tedy (vcelku oprávněné) obavy, zda bude vše fungovat jednoduše, bez obtíží a bez nutnosti technické podpory. Bude moje čtečka správně zobrazovat texty v českém jazyce s háčky, čárkami, bude správně dělit slova a řádkovat? Čtenáře, který má ve zvyku se ponořit do příběhu a nenechat se ničím rušit, formáty e-knih ani občasná nutnost konverze souborů do podoby, kterou čtečka „dokáže“ přečíst, moc nezajímají. Chce prostě soubor nahrát, kliknout a nerušeně číst. Tak jednoduché to však zatím není.    

 

Čtečky elektronických knih

Jakou čtečku elektronických knih byste si přáli? Samozřejmě malou, lehkou a snadno ovladatelnou. A také levnou, vždyť do přístroje, jehož vývoj zdaleka není u konce, nemá cenu moc investovat. Navíc je dopředu jasné, že za dva tři roky si sebelepší čtečku – podobně jako mobilní telefon nebo digitální fotoaparát –  budete moci nanejvýš vystavit jako vzpomínku na minulé časy. Zatím je to sice iluze, ale je velmi pravděpodobné, že časem budou vydavatelé „svým“ čtenářům rozdávat čtečky zadarmo, podobně jako to mobilní operátoři dělají s telefony. 

Dnešní čtečky e-knih jsou již vcelku sofistikované přístroje, které se neliší ani tak rozměry a váhou jako drobnými funkcemi. I když početná skupina technicky orientovaných nadšenců na množství funkcí „slyší“, čtenář beletrie se bez většiny z nich obejde. Nepotřebuje čtečku jako internetový prohlížeč ani jako přehrávač hudebních souborů nebo prohlížeč fotografií; mnohem podstatnější je pro něj kvalitní displej, jednoduché ovládání, schopnost čtečky poradit si s různými formáty a výdrž akumulátoru. Pro hloubavější je pak nutností přítomnost slovníků, možnost označovat si části textu, kopírovat si zajímavé myšlenky nebo si k textu dělat vlastní poznámky.

Současná generace čteček tyto požadavky až na malé výjimky dobře splňuje. Z technického hlediska mají čtečky v podstatě jen samé výhody. Mezi hlavní patří šestipalcový displej, který při zachování kompaktních rozměrů čtečky (velikost menší tenké knihy) umožňuje díky technologii digitálního inkoustu vcelku komfortní čtení. Displej je černobílý, nebliká, neleskne se a nebolí z něj oči – má opravdu blízko k tištěné knize. Jeho další velkou výhodou je energetická nenáročnost. Jinými slovy, na jedno nabití čtečky se dá přečíst několik „tlustých“ knih. A protože má čtečka velkou kapacitu, můžete v ní mít celou knihovnu, což je, především pro čtenáře, který hodně cestuje nebo jezdí hromadnou dopravou, něco fantastického.

Co tedy brání tomu, aby se čtečky staly skutečným fenoménem a nejbližším „přítelem“ každého čtenáře?

 

Kde je zakopán pes

I když se pracuje na mnoha dalších zlepšeních, po technické stránce čtečky elektronických knih mnoho slabin nemají. Problémy, s nimž se čtenář může setkat, se týkají především nabídky e-knih a jejich formátu. Čtečka, kterou právě držím v ruce, je schopna číst následující formáty: PDF (včetně Adobe DRM), ePub (včetně Adobe DRM), FB2, TXT, DJVU, RTF, HTML, CHM, DOC, DOCX, TCR, FB2.ZIP. To je hezké jen do chvíle, kdy zjistíte, že ani to nejspíš nebude stačit ke čtení všech e-knih nabízených na českém trhu.

Současná nabídka e-knih nejvíc vyhoví nevyhraněnému čtenáři, který čtením „jen“ vyplňuje volný čas. Ten si jednoduše koupí čtečku jednoho z velkých distributorů e-knih, zaregistruje se a pravidelně nakupuje na jednom místě. Ideální zákazník! Stávající stav dobře vyhoví také milovníkům klasiky: protože knížky starší sedmdesáti let již nepodléhají autorskému právu, je možné je tedy volně šířit. Pokud máte rádi Čapka, Němcovou nebo Dostojevského, neutratíte už za knihy nejspíš ani korunu, zato o knihy máte na dlouhá léta vystaráno.

Vyhraněný čtenář náročnější beletrie však své oblíbené autory nenajde v obchodech v horším případě vůbec, v lepším pak každého v jiném obchodě a navíc v různých formátech. Pro příklad uvedu trojici autorů, které mám rád: Louis de Bernières – Haruki Murakami – Michel Houellebecq. Zatímco Bernières, jehož vydává BB art, není v českém překladu v podobě e-knihy k dispozici vůbec, několik Murakamiho knih se s trochou úsilí dá najít v obchodě rajknih.cz. Tento obchod  však nikde nezmiňuje formát nabízených knih, takže až po delším zkoumání zjistíte, že  pro čtení nabízených e-knih z vydavatelství Euromedia (tzn. i knih z Odeonu) je nutná speciální čtečka – wooky. Jak je to s převodem do jiného formátu, není zřejmé, ale předpokládám, že mu vydavatelství není příliš nakloněno. Ve stejném obchodě mají i dvě knihy Michela Houellebecqua: Rozšíření bitevního pole a Mapa a území, tedy ty, které vyšly v Odeonu; ostatní v nabídce nejsou.

Zmatená situace je i kolem českých autorů: Emila Hakla, kterého vydává Argo, pro změnu nabízí jen kosmas.cz (jeho báječná Pravidla směšného chování navíc nabízí doslova „za hubičku“ – 50 Kč); v jiných obchodech Haklovy e-knihy nenajdete. Zcela jiná situace je u nedávno zesnulého Jana Balabána, jehož knihy vydává nakladatelství Host. Celé Balabánovo dílo nabízí za stejné ceny a hned v několika formátech nejen kosmas.cz a zmíněný rajknih.cz, ale přinejmenším dva další velké obchody s e-knihami – e.Reading.cz a palmknihy.cz. Takže to přece jen jde!

Z výše uvedeného je zřejmé, že v jednotlivých obchodech se liší nejen nabídka titulů, ale také formáty elektronických knih. Zjistíte, že tu „zuří“ konkurenční boj, jehož cílem je získat stálého čtenáře jen pro „svůj“ formát knih a mít výhradní právo na distribuci „vlastních“ autorů. Pochopitelná je i snaha různou „ochranou“ pokud možno zabránit nelegálnímu šíření e-knih. Tomu však v podstatě nejde, podobně jako u filmů a hudby, zamezit.

Krádež versus svobodný přístup k informacím

Když vydavatel vydá e-knihu, určitě se najde někdo, kdo ji dřív nebo později „pověsí“ na síť. A pokud kniha zatím v elektronické podobě neexistuje, nejspíš ji někdo v dohledné době naskenuje a ve formátu pdf. „pošle“ dál.

Po síti se samozřejmě už dnes volně šíří řada knih z oblasti beletrie a literatury faktu. Při letmém průzkumu kromě několika knih výše zmíněného Murakamiho narazím na Vieweghovu Mafii v Praze, na velkou biografii Stevea Jobse a na několik knih Milana Kundery. V posledním případě jde o amatérské konverze, protože Kunderovy knihy v elektronické podobě na českém trhu nejsou k mání. Poškodím Milana Kunderu a jeho českého vydavatele, když si do čtečky stáhnu Nesmrtelnost, jednu z mála knih, kterou jsem od něj dosud nečetl? Nebo si pro ni mám raději zajít do knihovny a půjčit si ji s neomezeným počtem dalších knih za stokorunový roční poplatek?  

A tak to nejspíš vyřeším podobně jako s hudbou, ke které se dostanu na internetu: pokud mě Nesmrtelnost opravdu zaujme, koupím si ji i v tištěné podobě. I když někdo tento přístup možná nepochopí, mně připadá vcelku racionální: díky internetu se seznámím s množstvím věcí a svobodně si vyberu, které chci vlastnit. Ty potom zaplatím a budu doufat, že se část mých peněz dostane až k autorovi (spisovateli či hudebníkovi).  

 

Knihy nebo e-knihy?

Pokud vás zajímají lehčí literární žánry a čtením se především bavíte, pak máte nejvyšší čas si čtečku pořídit. E-knihy jsou levnější než tištěné, zaberou méně místa a dá se jich zbavit jediným kliknutím. Náročnějším čtenářům doporučuji s čtečkou počkat do doby, kdy bude nabídka beletrie větší (pro porovnání: kosmas.cz nabízí celkem 36000 knižních titulů, z toho jen 1594 e-knih) a dořeší se problémy s formáty a jejich konverzí. Do doby, kdy budou e-knihy vycházet stejně příkladně jako dvojsvazkové Dílo Jana Balabána.

 

P. S. Zde je jeden velmi užitečný odkaz. Prodejce čteček ebook-ctecky.cz dal dohromady soupis placených i neplacených zdrojů elektronických knih:

 http://www.ebook-ctecky.cz/zdroje-knih-v-elektronicke-podobe-a25

Všechny články další článek