Německý filozof korejského původu Byung-Chul Han je autorem pozoruhodných esejů, které si všímají proměny lidské společnosti v dnešní -digitální době. Soubor jeho pěti zásadních prací, který vyšel česky pod názvem Vyhořelá společnost vrcholí esejem Agonie Eróta. Chul Han se v něm zabývá krizí lásky, vymizením erotické přitažlivosti a pornografizací současného světa.
Vyhořelá společnost je pozoruhodné, myšlenkově nabité dílo, které se skládá z pěti esejů: začíná Společností únavy, pokračuje Vyhořelou společností, Společností transparence, kapitolou
V digitálním roji a vrcholí Agonií Eróta, která je jakýmsi sumářem, v němž Chul Han své základní myšlenky převádí do sféry intimního života. Pokud v předchozích esejích popisuje dnešního člověka jako unaveného vystresovaného jedince, který se nedokáže zastavit, protože se chce vyrovnat druhým, a digitální média, jímž bezezbytku propadá, ho v tom nejen podporují, ale hlavně víc a víc odcizují od ostatních lidí a reálného života, Agonie Eróta je přece jen o něco konkrétnější a adresnější. Chul Han tu rozvíjí myšlenky tzv. pornografické (nebo, chcete-li, obscénní) společnosti založené na co největší transparentnosti, které načrtl už ve svém dřívějším eseji Společnost transparence.
Porno neničí jen erotiku, ale i sex. Pornografické vystavování se na odiv způsobuje odcizení sexuální slasti. Vede k tomu, že nejsme schopni zakoušet slast (s. 86). Nutkání vystavovat se podněcuje touhu po kráse a vynikající kondici. Dnešní vzory neodkazují k žádným vnitřním hodnotám, nýbrž mírám, jimž se člověk pokouší dostát dokonce i za použití násilných prostředků (s. 87).
O zhoubném vlivu pornografie na intimní život dnešního člověka bylo už popsáno mnoho stránek. Podle Chul Hana „hyperreálná ostrost“ erotických fotografií přímo ochromuje fantazii, hru s mnohoznačností a tajemstvím a snižuje tím erotické napětí. Jinými slovy, všudepřítomná obnažená těla, dříve tak toužebně očekávaná, nutně zevšední a pohled na ně se stává pouhou kratochvílí. Zatímco dříve měla fyzická láska příchuť zakázaného ovoce, dnes přináší i mnohá zklamání. Představme si, jakým zklamáním musí být pro mladíka, který tak dlouho brouzdal po erotických serverech, až došel k závěru, že každá žena se nutně rovná sexbombě a erotické dračici bez sebemenších zábran! Chul Han doslova píše, že takový člověk už „není schopen jiného rozpoznat v jeho jinakosti a v této jinakosti jej uznat“. Nejen tady, ale i na mnohých dalších místech autor dovozuje, že internet namísto aby podporoval různorodost, jinakost a originalitu, dělá z lidí stádo, které se vyžívá v konzumaci stejných
věcí a stejných požitků. A pokud je někdo nekonzumuje, je divný! Platí to samozřejmě i pro ideál ženské krásy a mužské sexuální výkonnosti. Internet totiž nepochybně „vyšrouboval nároky mužů a žen ohledně kýžených vlastností jejich partnerů a/nebo ohledně vyhlídek na společný život“. Odtud pramení nejedno zklamání, ale také neschopnost či neochota pochopit druhého; bez toho samozřejmě žádný vztah dlouho nevydrží.
Princip výkonnosti, který dnes ovládá veškeré sféry života, ovlivňuje také lásku a sexualitu (s. 221). Sex je výkon. A sex-appeal je kapitál, který má být rozmnožován. Tělo se svou vystavovací hodnotou podobá zboží (s. 219). Láska je dnes zpozitivněna na pouhou formuli požitku. Má v první řadě navozovat příjemné pocity. Neobnáší již žádné jednání, žádný příběh, žádné drama, nýbrž emoci a vzrušení bez jakýchkoli následků (s. 220).
Jak známo, vztah založený jen na sexu nemá dlouhého trvání, protože mu schází důvěra, porozumění, intimita i příchuť tajemství. Chul-Han upozorňuje, že dnešní narcistní člověk, který je zvyklý pravidelně sám sebe chválit na sociálních sítích, už není schopen naslouchat druhému, natož ho mít opravdu rád. Sebestřednost a povrchnost mu brání v navázání trvalého vztahu; i když má desítky a stovky facebookových přátel, opravdu blízký mu není nikdo.
Chul Han původně vystudoval německou literaturu a z jeho esejů je to znát: s oblibou cituje nejen myšlenky filozofů, ale i z umělecké literatury. V souvislosti s „nesmírnou masou hyperviditelných obrazů“, které nás pronásledují 
na každém kroku a „před níž není možné zavřít oči“, zmiňuje krutou povídku J. G. Ballarda Gioconda soumračného poledne, jejíž protagonista trpí dočasnou slepotou, což vede k prudkému zesílení jeho obrazotvornosti. Když se muž uzdraví, „v naprostém zoufalství dospívá k radikálnímu rozhodnutí, že si sám zničí zrak, aby viděl více“. Citací z tohoto drsného příběhu Chul Han ilustruje tezi, podle níž přehnané množství neutříděných informací vede k zakrnění fantazie a k celkovému zploštění života. Celkově je jeho Vyhořelá společnost velmi inspirativní čtení, které nám říká: braňme si svou osobitost a právo na jiný názor. Nepodléhejme „dobovým tancům" a buďme sví!
P. S. Myšlenky, které Chul Han rozvádí ve svých esejích, samozřejmě zajímají i nejednoho senzitivního umělce. Zatímco zvrhlost myšlenky tzv. transparentní společnosti, v níž je soukromí nahrazeno všudypřítomnou kontrolou, zdařile líčí Dave Eggers ve svém románu Kruh („Lidská duše potřebuje sféry, kde není vystavena pohledu druhého. Jinak ji to sežehne,“ říká k tomu Byung-Chul Han), deformaci milostných vztahů v digitální éře s vtipem popisuje Gary Shteyngart v románu Megasmutná pravdivá lovestory a nakonec i Petr Borkovec ve své kuriózní básni Manža.
Byung-Chul Han, Vyhořelá společnost, přeložil Radovan Bartoš, Rybka Publishers 2016, 286 stran