Prozaický debut Zuzany Fuksové, členky kapely Čokovoko, zachycuje všední i bizarní podobu dnešního rozdrobeného světa. V knížce s provokativním názvem Cítím se jako Ulrike Meinhof shrnuje své postřehy z cest, názory, odposlouchané rozhovory i docela drsné vtipy.
Německý filozof korejského původu Byung-Chul Han je autorem pozoruhodných esejů, které si všímají proměny lidské společnosti v dnešní digitální době. Soubor jeho pěti zásadních prací, který vyšel česky pod názvem Vyhořelá společnost vrcholí esejem Agonie Eróta. Chul Han se v něm zabývá krizí lásky, vymizením erotické přitažlivosti a pornografizací současného světa.
Eggersův pozoruhodný román Kruh se odehrává v prostředí velké softwarové společnosti, která v rámci práva na informace vyvíjí další a další aplikace, jež doslova likvidují soukromí a osobní svobodu. Kruh je vizionářskou sektou, která nesnese nikoho, kdo má jiný názor. Tím připomíná pravověrné komunisty: kdo se nepodřídí, tomu setneme hlavu!
Jedním z pozoruhodných objevů loňského roku je prozaik Pasi Ilmari Jääskeläinen, jehož českému čtenáři představilo nakladatelství Paseka. I když Jääskeläinen v rodném Finsku exceluje především na poli sci-fi literatury, jeho román Literární spolek Laury Sněžné nemá se sci-fi mnoho společného. Je to satirický román s detektivní zápletkou, který si bere na mušku svět dnešní literatury.
Andy Warhol (1928–1987) je legendární postavou popkultury, ikonou, která zrušila hranice mezi „nízkým“ a „vysokým“ uměním, a tvůrcem, jenž definoval pravidla dnešního showbyznysu. Ve své knížce Od A k B a zase zpátky Warhol překvapivě mluví víc o lásce než o umění.
„Michel Houellebecq je geniální provokatér, mystifikátor, rušitel, komplikovaný člověk. Smysl jeho umění je dráždit,“ řekl o francouzském prozaikovi v rozhovoru pro Lidové noviny režisér Arnaud Desplechin. Dobrým dokladem tohoto tvrzení je Houellebecqův nový román Podvolení, který před několika týdny vyšel česky. Podvolení však nepatří k Houellebecqovým nejlepším prózám. Román má sice provokativní vyznění, ale autor v něm recykluje až příliš mnoho motivů ze svých předchozích knih
Krzysztof Varga (1968) patří mezi nejvýraznější současné polské prozaiky. Ve svém románu Piliny, který jako jediný zatím vyšel i v českém překladu, se formou vnitřního monologu hlavního hrdiny Petra Augustyna vyjadřuje k mnoha aspektům současného života. Síla jeho románu vychází právě z nejednoznačnosti hlavního „hrdiny“ – ten je na jedné straně zahořklý a nenávist z něj přímo čiší, na druhé straně dokáže přesně pojmenovat „dobové tance“, jimž propadla dnešní konzumní společnost.
Polský prozaik a novinář Krzysztof Varga „řeže umně a zarputile, řeže do žen i mužů, do sebe i do druhých, řeže s upřímnou nenávistí a s řemeslnou virtuozitou a piliny jen létají…“ Věty v jeho románu Piliny připomínají práskání bičem.
Pod matoucím názvem Wernisch právě znovu vyšla jedna z nejpozoruhodnějších básnických sbírek posledních let: Milostné básně Petra Borkovce. Podstatnější než změna názvu je však rozšíření sbírky o deset nových básní. Pokud dřív hrál Petr Borkovec se čtenářem rafinovanou hru a vyjadřoval se především v těžko dešifrovatelných náznacích, v některých nových básních je mnohem přímočařejší.
Slova spisovatele Davida Vanna, která stojí za to zaznamenat. Vann se sice ve svých prózách vrací do rodné Aljašky, ale už dlouhá léta žije střídavě v Anglii a na Novém Zélandu. Je to autor, který zkoumá temná zákoutí lidské duše – proto není divu, že se mu komerční literatura s povinným happy-endem z duše protiví.