Filmy roku 2012

S filmy roku bývá trochu potíž, která se netýká ani tak filmů českých režisérů jako snímků zahraničních. Patří sem výhradně filmy, které vznikly v roce 2012, anebo také ty, které se dostaly do české distribuce opožděně? Určitě obojí – jinak by tak zdařilé filmy jako Le Havre Akiho Kaurismäkiho nebo Dokonalý smysl Davida Mackenzieho byly mimo hru.

Bez nároku na pořadí tu uvádím pět zdařilých filmů – první tři jsou z roku 2012, další dva z konce roku 2011, ale do českých kin se dostaly až o něco později.

Hon (Jagten, režie Thomas Vinterberg)

Dánský psychologický thriller režiséra Thomase Vinterberga, jednoho z členů skupiny Dogma 95, je drásavým příběhem o pomluvě, která člověka vyřadí ze společnosti, příběhem o stádnosti a zjednodušeném vnímání pravdy, o křehkosti kamarádství a o matkách, které bezmezně věří svým dětem, jež už v předškolním věku dokáží nejen lhát, ale i intrikovat. Snímek natočený seversky přímočarým stylem, který jde bez efektů přímo k věci a – až na dřeň. Pozoruhodný výkon malé Anniky Wedderkopp v roli malé lhářky, která si svou roli v děsivém vývoji věcí sice uvědomuje, ale nedokáže nic udělat, protože již za ni „mluví“ dospělí.

Až vyjde měsíc (Moonrise Kingdom, režie Wes Anderson)

Jediný americký film v tomto výběru nejlepších – místy rozverná, místy až bizarní prázdninová komedie o dvou dospívajících, kteří utečou z domova. Film, který „funguje“ v mnoha rovinách najednou – ať už jako parodie na skauty a prázdninové tábory, jako milostná romance nebo příběh o citové okoralosti a zkostnatělosti dospělých, kteří „kážou vodu a sami pijí víno“. Film, v němž má naprosto nezvyklou roli senzitivního policisty Bruce Willis, je plný překvapivých zvratů.

Holy motors (režie Leos Carax)

Nový film (třináct let po předchozím snímku Pola X) francouzského režiséra Leose Caraxe byl sice přijatý s rozpaky i nepochopením, ale bezpochyby jde o výsostnou „filmařinu“. V hlavní roli člověka, který během jednoho dne mnohokrát změní identitu, se představil Caraxův „dvorní“ herec Denis Lavant – a je to rozhodně jeho životní role. Když jeden z recenzentů Holy motors nazval „potravou pro cinefilní snoby“, nechtěně přiznal, že generace vyrostlá na Kobře 11 a tarantinovských potocích krve prostě nemá ke sledování náročných filmů s nejednoznačným vyzněním dostatek trpělivosti.

Le Havre (režie Aki Kaurismäki)

Finský režisér Aki Kaurismäki prý jednou prohlásil, že jeho vlastní filmy jsou odporné a chce se mu z nich zvracet. Přesně opačné pocity má však divák po shlédnutí jeho „hladivého“ filmu Le Havre, který je přímo prostoupen dobrotou a láskou. Komorní příběh o bývalém čističi bot Marceli Marxovi, který se rozhodne pomoci třináctiletému africkému mladíkovi, jemuž hrozí deportace, je natočený úsporným „staromilským“ stylem bez zbytečných slov, efektů a předvídatelných klišé. Přistěhovalectví a obtíží se začleněním Afričanů do francouzské společnosti se dotkl i mnohem podbízivější (a proto také úspěšnější) francouzský film Nedotknutelní

Dokonalý smysl (Perfect Sense, režie David Mackenzie)

Působivý film anglického režiséra Davida Mackenzieho v koprodukci Velké Británie, Švédska, Dánska a Irska s výbornými protagonisty – Ewanem McGregorem a Evou Greenovou v hlavních rolích. Obrazově vytříbený film na pomezí žánrů – milostné romance, sci-fi, katastrofického filmu a filmové eseje o současném světě. Za pozornost stojí i výborná hudba Maxe Richtera. Výtka jednoho z recenzentů, že Richter je plagiátorem, který napodobuje Michaela Nymana, je nesmyslná – stačí si poslechnout Richterova velmi pozoruhodná, zvukově originální alba.

Všechny články další článek