Filmy roku 2015

Náročnější divák, který ve filmu dává přednost hlubšímu ponoru do psychiky současného člověka před povrchními efekty, v roce 2015 ocenil (pokolikáté už?) především snímky ze severské produkce. Zatímco až dojemně lidské filmy Fúsi a Berani jsou dobrým dokladem stoupající úrovně islandské kinematografie, ve filmech O kuřatech a lidech a Proti přírodě došlo i na velmi černý humor a tragikomickou snahu vyrovnat se s vlastní dospělostí.

 

Fúsi (Island/Dánsko 2015, režie Dagur Kári)

Dagura Káriho, islandského režiséra a muzikanta z dua Slowblow, se k filmu dostal pod silným vlivem  nezávislých filmů Jima Jarmusche a Akiho Kaurismakiho. Velkou pozornost vzbudil už jeho velmi vyzrálý debut Albín jménem Noi (2003); vyhraněným zájmem o život outsiderů vyčleněných na okraj společnosti na svůj debut Dagur Kári navazuje svým čtvrtým filmem, nazvaným podle hlavního „hrdiny“ Fúsi. Syrový, nelítostný, ale zároveň velmi dojemný portrét pětačtyřicetiletého obézního „mladíka“, který se dosud neodpoutal od matky, zachycuje jeho první pokus o změnu zavedeného způsobu života. V hlavní roli vynikající Gunnar Jónsson.

Berani (Island 2015, režie Grimur Hákonarson)

Film z islandského venkova, který je studií typických rysů islandské povahy: tvrdohlavosti, nezávislosti, svobodomyslnosti a neúcty k autoritám. Příběh dvou bratrů, kteří na sebe už dlouhá léta nepromluvili a navenek se nenávidí, ale přece jen k sobě patří. Příběh farmářů, kteří kvůli epidemii musí zlikvidovat celá stáda svých ovcí, ale příkazu veterináře se vzepřou se a část stáda ženou do hor, kde zuří sněhová bouře, končí silnou scénou, v níž se okázalá zarputilost a nenávist mění v cit.

O kuřatech a lidech (Dánsko/Německo 2015, režie Anders Thomas Jensen)

Nový film výborného scénáristy (Po svatbě, 2006, režie Suzanne Bier) a režiséra (Adamova jablka, 2005) Anderse Thomase Jensena je černou absurdní komedií, v níž exceluje pětice geneticky „upravených“ sourozenců v podání pěti špičkových dánských herců v čele s Madsem Mikkelsenem. Bratři vznikli jako experiment v laboratoři Evelia Thanatose, který se v suterénu polorozpadlého zámku na malém dánském ostrově zabýval výzkumem kmenových buněk; každý z jeho synů vznikl křížením stejných lidských, ale rozdílných zvířecích genů. Film, v němž téměř hororovou atmosféru střídají drsné scény plné černého humoru.

Proti přírodě (Norsko 2014, režie Ole Giaever)

Velmi osobní film Oleho Giaevera, který si ve filmu zahrál sám sebe, sice vznikl již v roce 2014, ale do české distribuce se dostal až v následujícím roce. Třicátník Martin, novopečený otec, se nedokáže vyrovnat se ztrátou svobody a přijmout odpovědnost za svou rodinu. Při víkendovém výletu do hor si pokouší vyčistit hlavu a zapomenout na svazující povinnosti. Předností filmu je palčivá otevřenost, která místy až bolí a která nemusí být každému příjemná.

Ztraceni v Mnichově (2015, režie Petr Zelenka)

V kontextu české kinematografie výjimečný, mnohovrstevnatý film, který osciluje mezi groteskou, dramatem a historickou esejí. Petr Zelenka ho nejen natočil, ale napsal si k němu i znamenitý scénář. Mnichov jako palčivé téma naší moderní historie tu dostává nečekané konotace, avšak snímek se tím nevyčerpává: je to také film o filmu, o stavu současné české kinematografie a o smyslu kultury, která není určena k rychlé spotřebě. 

předchozí článek Všechny články