Filmy roku 2014

Mezi nejpozoruhodnější filmy loňského roku patří Grandhotel Budapešť amerického režiséra Wese Andersona a dramatický příběh z dalekého ruského severu Leviatan, který natočil Andrej Zvjagincev. První překvapí obrazovou vytříbeností a jemným humorem, druhý odvahou při líčení postkomunistických mafiánů.

 

Grandhotel Budapešť (The Grand Budapest Hotel, režie Wes Anderson)

Wes Anderson je umělec s těžko napodobitelným rukopisem; už před dvěma lety to prokázal snímkem Až vyjde měsíc, v němž s velkou invencí a smyslem pro humor zachytil protipól dětského a dospělého světa. Zatímco Až vyjde měsíc parodoval některé aspekty amerického způsobu života, Grandhotel Budapešť je příběhem překvapivě evropským. Anderson si sice zachovává smysl pro osobitý humor, ale je přece jen empatičtější a vnímavější k lidským slabostem. Velmi dobře herecky obsazený Grandhotel Budapešť je mimořádný i po výtvarné stránce. Anderson se jím zařadil mezi filmové hračičky, jimž není nic svaté; jeho příběh graduje, aniž by ztratil lidskost a noblesu.

 

Leviatan (Leviathan, režie Andrej Zvjagincev)

Nový film ruského režiséra Andreje Zvjaginceva Leviatan je po všech stránkách mimořádným uměleckým dílem. Příběh z malého ruského městečka na břehu Barentsova moře je patrně nejpůsobivějším zachycením boje obyčejného člověka proti zvůli mocenského a úřednického aparátu. To, co se nepochybně ve větší či menší míře odehrává ve všech postkomunistických státech, zachycuje Leviatan v syrové, nekompromisní podobě. Živnostník Kolia tu vede marný boj se starostou Vadimem, který usiluje o jeho pozemek s nádherným výhledem. I když tomu Kolia zpočátku nevěří, brzy se ukáže, že jeho boj se zkorumpovaným soudnictvím a státní mašinérií, reprezentovanou starostou Vadimem, je předem odsouzen k nezdaru. Českému divákovi bude mafiánský starosta Vadim povědomý, protože mu nejen vizáží, ale hlavně samolibostí, vulgaritou a arogancí připomene vybrané české potentáty.

 

Nick Cave: 20 000 dní na Zemi (20 000 Days On Earth, režie Iain Forsyth, Jane Pollard)

Hudební film roku. Snímek, který velmi originálním způsobem zachycuje pětapadesát let života zpěváka a skladatele, který vzešel z punkové exploze 70. let minulého století, byl členem několika kapel, z nichž nejdůležitější byli Birthday Party a Bad Seeds, a po dvaceti bouřlivých letech se zklidnil a začal nahrávat intimnější a osobnější alba. Ve filmu 20 000 dní na Zemi zní písně z posledního z nich, znamenitého Push the Sky Away; divák tu může nejen nahlédnout do Caveovy tvůrčí kuchyně, ale je i svědkem studiového nahrávání. Iain Forsyth a Jane Pollardová s Cavem na filmu pracovali sedm let; výsledkem je velmi netradiční hudební film, který upřednostňuje osobní a intimní rovinu před tradičním životopisným hlediskem.

předchozí článek Všechny články další článek