Distant Sky: Nick Cave & Bad Seeds živě v Kodani

Záznam koncertu Nicka Cavea & Bad Seeds se pod názvem Distant Sky – Nick Cave and The Bad Seeds Live in Copenhagen jediný den – 12. dubna 2018 – promítal v kinech po celém světě. Distant Sky je  pečlivě připravený projekt režiséra Davida Barnarda, který už má za sebou řadu hudebních dokumentů od Spice Girls přes Björk až ke Gorillaz. Zatímco k většině jeho hudebních dokumentů už není potřeba se vracet, Distant Sky je filmový záznam, který jen tak nezestárne – Nick Cave s kapelou Bad Seeds tu – bez přehánění – podává svůj životní výkon.

Barnardův film zachycuje Caveův kodaňský koncert z loňského 20. října. I když Kodaň byla původně jen jednou ze zastávek na turné, po rozhodnutí natočit film právě tady tvůrčí tým neponechal nic náhodě. Záznamu předcházela pečlivá příprava – od volby sálu, přes hudební dramaturgii, která zdůraznila gradaci skladeb i zpěvákův úzký kontakt s publikem. Nick Cave není a nikdy nebyl klasická hvězda showbyznysu a jako silná osobnost dělá jen věci, kterým věří a za které se později nemusí stydět. Bezezbytku to platí i pro vystoupení v Kodani, jehož jádrem jsou písně z jeho zatím posledního alba Skeleton Tree. Na více než dvouhodinovém vystoupení samozřejmě zazněly i písně z mnoha jiných Caveových alb – od stařičkého From Her To Eternity z roku 1984, přes Tender Prey, jehož uhrančivá energie ke Caveovi na konci 80. let poprvé přitáhla širší publikum, niterné The Boatman´s Call z roku 1997, až po křehká alba, která v posledním desetiletí vytvořil s Warrenem Ellisem – Push the Sky Away a již zmíněné Skeleton Tree. V přídavcích Cave nezapomněl ani na své největší „hity“ Ship Song a Weeping Song z přelomového alba Good Son. Na tomto víc než čtvrtstoletí starém albu Cave poprvé zkrotil své vnitřní démony a vytvořil kolekci až překvapivě melodických písní; zároveň našel způsob, jak s hudbou důstojně zestárnout.

Bolestné písně z Caveova posledního alba, jehož prostřednictvím se vyrovnával s tragickou smrtí svého syna Arthura, jsou v živém provedení z kodaňské arény podstatně dynamičtější; i když se z nich tím zčásti vytratila intimita, která posluchače tolik fascinovala při tichém domácím poslechu, stále působí přinejmenším důstojně. Caveova nejemotivnější skladba vůbec – titulní Distant Sky –, v níž i při živém vystoupení hostuje operní zpěvačka Else Torp, však na záznamu zní až překvapivě civilně. Z nadpozemsky krásné písně se stala rocková balada, která posluchače stále dojímá, ale již jím neotřásá jako v době svého vzniku. Podobné je to i s písní Into My Arms z Caveova „duchovního“ alba The Boatman´s Call – z křehkého žalozpěvu se na koncertě stává sice posmutnělá, ale zároveň docela chytlavá melodická píseň, kterou si posluchači mohou zpívat spolu se zpěvákem. Jedním z vrcholů  vystoupení jsou až překvapivě silné verze písní Jubilee Street a Push The Sky Away z Caveova stejnojmenného, ne úplně doceněného alba z roku 2013. Tato nahrávka, na níž se poprvé výrazným způsobem podílel Warren Ellis, vnesla do Caveovy rozsáhlé tvorby zcela nový, delikátní zvuk, v němž se mísí křehkost a libozvučnost s hlukovými pasážemi. Koncertní záznam dokládá, že tato etapa zpěvákovy tvorby je stále živá, inspirativní a zdaleka nekončí. Caveovi je šedesát let, a i když má v očích stále hluboký smutek, jeho živé vystupování opět překypuje energií. Redaktor časopisu Rolling Stone výstižně napsal, že Caveův koncert je „hudební svátek“. Film Distant Sky – Nick Cave and The Bad Seeds Live in Copenhagen je totiž nejen v rámci tvorby Nicka Cavea, ale v celém žánru hudebních dokumentů mimořádným počinem. Zachycuje koncert, který posluchače dokáže přesvědčit o tom, že rocková hudba – pokud se hraje s plným nasazením – pořád dává smysl a zdaleka ještě není žádnou fosilií. A vůbec přitom nevadí, že nejste v sále, ale sedíte jako přibití na židli v kině.

předchozí článek Všechny články