Uvnitř seschlý ořech, navenek záplava barev a plodnosti

Prozaik David Zábranský má za sebou ve čtyřiceti letech čtyři romány a několik kratších próz. Autor, který už svou první knihou Slabost pro každou jinou pláž vzbudil velká očekávání, umělecky dozrál v monumentálním románu Martin Juhás čili Československo. Pokud však v Martinu Juhásovi přistoupil k demytizaci první republiky a protifašistického odboje, ve svém novém románu jde až do úplné současnosti. Autor, jenž byl svého času srovnáván s Milanem Kunderou, svůj nový román otevírá tématem emigrace, které tu není – na rozdíl od Kunderových románů Kniha smíchu a zapomnění a Nesnesitelná lehkost bytí – důsledkem politických tlaků, ale čistě pragmatického rozhodnutí jít za lepším, svobodnějším životem. Příznačné je, že jedna z hlavních postav, poněmčená Kateřina Sadovská alias Katharina Walterová, zaujímá po čtyřiceti letech od vlastní emigrace velmi tvrdé postoje k přijímání uprchlíků.

Za Alpami je moderní román polemického ražení, který programově odmítá mnoho myšlenkových klišé; je i velmi otevřený v zobrazení sexuálních motivů lidského jednání. I když podtitul „O jednom Němci, který šel s dobou“ může naznačovat, že ústřední postavou románu bude Kateřinin syn Mathias, není to úplně přesné. Próza je polemickým dvojhlasem matky a syna, kteří se dlouhá léta nesnášejí, ale zároveň mají i mnoho společného. První půli románu každopádně dominuje matka, která v 70. letech emigrovala se svým tehdejším přítelem Janem Rabasem do Německa. Když se jejich vztah rozpadl, vzala si dobře situovaného Němce Clemense Waltera a usadila se v jeho domě ve Wiesbadenu. O čtvrtstoletí starší Clemens je oproti rozměklému Janu Rabasovi prototypem nekomplikovaného „chlapa s koulema“, který jedná přímočaře a vůbec nezastírá, že má rád krásné ženy, pornografii a dobré jídlo. Katharina se mu sice ve svých autobiografických textech pošklebuje („Clemense tehdy, buď mu země lehká, jeho pták přiváděl k šílenství…. Dokud jeho čurák stál, a že žádný čurák nestojí věčně, Clemens šel s dobou…“), ale s tím, jak stárne, si uvědomuje, že pro život je nekomplikovaný a předvídatelný člověk tou nejlepší volbou. To její bývalý partner, Čech Jan Rabas, je vyloženě odpudivý typ. Když tento „mentální lenochod“ v emigraci neuspěje, stane se z něj fanatický levičák a bojovník proti „zlotřilému“ kapitalismu. Po revoluci se vrací do Čech, kde spolu s bývalými udavači začíná podnikat; nakonec zakotví v komunální politice. Mnohem chytřejší Katharina po Clemensově smrti zůstane sama a věnuje se psaní. Její břitké, nesmlouvavě kritické texty si postupně získají značné renomé a někdejší Kateřina Sadovská se tak na konci svého života stane uznávanou a oceňovanou německou spisovatelkou.

V jednom ze svých kontroverzních textů Katharina zdůvodňuje nechuť německých žen více rodit slovy: „Co se rodí, jsou sobecké a zlé odpornosti.“ Paradoxně to přesně sedí na jejího syna Mathiase, který se Katharině a Clemensovi narodil v roce 1979. Jeho klikatou životní pouť, která v sobě sice má i několik světlých chvilek, ale pak se mění v neodvratnou „cestu do hlubin noci“, Zábranský sleduje v druhé polovině románu. Z tlustého zakomplexovaného školáka se Mathias stává ambiciózním studentem medicíny a velkým obdivovatelem berlínské techno scény. Po ukončení studií se ožení s italskou lékařkou z dobré rodiny, a i když jako lékař stoupá na společenském žebříčku výš a výš, zároveň ho to neodolatelně táhne k chaosu, špíně a sebedestrukci. Jeho život se proto stává jednou velkou falší. Jak sám říká, je typický Evropan – navenek úspěšný, uvnitř prázdný. Zábranský tuto prázdnotu, která je maskována vnější okázalostí, výstižně pojmenovává slovy: „Uvnitř zanedbaný ořech, navenek záplava barev a plodnosti.“

I když Zábranský hlavní dějové linie narušuje neustálými odbočkami – ať už z oblasti  filozofie, politologie nebo historie – spád a napětí románu to nijak neoslabuje. Je to samozřejmě tím, že klade nepříjemné, často velmi provokativní otázky. Čtenář se od románu nemůže odtrhnout proto, že podobným myšlenkám v dnešním hyperkorektním světě už prostě odvykl. Prostřednictvím postav i svých úvah Zábranský zajímavým způsobem zachycuje svět, v němž žijeme. Ano, Střední Evropa hnědne a je v hlubokém úpadku. Proč? „Protože jsme ve všech směrech natolik zpohodlněli, že už odmítáme stoupat.“

 

David Zábranský, Za Alpami, Větrné mlýny 2017, 372 stran

předchozí článek Všechny články