Pozoruhodné knihy

stránky:  1 | 2 | 3 | 4 | 5

Steinar Bragi: Planina jako ozvučná deska našich myšlenek

Islandský prozaik Steinar Bragi (1975) sice od přelomu tisíciletí vydal již šest románů, ale u nás je – na rozdíl například od Sjóna – zatím neznámý. Jeho Planina je psychologickým románem s výraznými prvky sci-fi a hororu, ale přesto je pevně ukotveným v islandské současnosti. Recenze vyšla v hudebním časopisu Fullmoon.

více

Ladislav Šerý: Nikdy nebylo líp!

Román Ladislava Šerého Nikdy nebylo líp, v podstatě složený z myšlenek jeho předchozích Laserových romancí, vyslechnutých hospodských mouder a překvapivě šťavnatých milostných scén, je neodolatelně přitažlivý, zvlášť pokud je čtenář už alespoň mírně jetý a život mu dal pár pořádných kopanců... Próza zřetelně kunderovského ražení však není jen mrazivě ironická, ale také něžná a vášnivá; kromě toho je i kouzelným hospodským místopisem, v němž ožívá současná „krčemná“ Praha s místy, kde to stále ještě žije. Psáno pro hudební časopis Fullmoon.

více

Sebevražda Édouarda Levého

Francouzský fotograf a spisovatel Édouard Levé (1965–2007) patřil mezi senzitivní umělce, kteří se s přibývajícími léty stále hlouběji nořili do depresivních stavů. Levé za svého života vydal řadu fotografických knih a tři útlé prózy, z nichž nejpodstatnější je Autoportrét. Rukopis čtvrté prózy s výstižným názvem Sebevražda Levé odevzdal nakladateli deset dní před svou smrtí.

více

Haruki Murakami: Muži, kteří nemají ženy

Japonský prozaik Haruki Murakami proslul především svými objemnými romány; jeho povídky byly často skicami k pozdějším románům. Tak je tomu i v případě časopisecky vydaných povídek, které Murakami uspořádal do svazku Muži, kteří nemají ženy. Knížka o mužích, jimž se nedaří udržet si ženu, vrcholí lyrickým žalozpěvem, jímž se prozaik dostává až na samou hranici kýče. No woman, no cry, říká si čtenář a po tváři mu stékají slzy...

více

John Lanchester: Pepys Road, Londýn, L.P. 2008

Román Chceme to, co máte vy anglického prozaika Johna Lanchestera je velmi zdařilou sondou do dnešního multikulturního Londýna. V mikrokosmu londýnské Pepys Road, kam autor umístil svou galerii různorodých postav, jako by byly soustředěny všechny radosti i smutky lidského života. Lanchester píše přímočarým, čtivým stylem a dokáže být vážný i vtipný, dojemný i krutý a hlavně – dokáže se lidem dostat hluboko pod kůži.

více

Krvavé momenty střídají chvíle plné něhy (prózy Philippa Claudela)

Philippe Claudel (1962) patří k nejuznávanějším současným francouzským autorům. I když jako prozaik debutoval až v sedmatřiceti letech, jeho dílo dnes čítá šest románů, sbírku povídek, knihy pro děti, divadelní hru i úspěšné scénáře. Do češtiny byly zatím přeloženy jeho romány Šedé duše, Brodeckova zpráva a novela Vnučka pana Linha. Claudel patří k autorům, kteří nehledají jednoduché pravdy a ve snaze říci pravdu o světě, v němž žijeme, jdou doslova až na dřeň.

více

Sjón: od písňových textů k poezii, od poezie k próze

Sjón, vlastním jménem Sigurjón Sigurðsson (1962), dnes patří mezi nejznámější současné islandské spisovatele. Kromě deseti básnických sbírek vydal i osm próz, z nichž zatím dvě byly přeloženy do češtiny: nejprve Syn stínu, nyní Měsíční kámen. Sjón je prozaik velmi úsporného stylu, který prostřednictvím příběhů z historie promlouvá k současnosti.

více

Paul Harding: Bolavé srdce a zmatená duše jsou důkazem toho, že žiješ

Americký prozaik Paul Harding (1967) je autorem dvou niterných románů: v Tulácích, za něž dostal v roce 2010 Pulitzerovu cenu, píše s mimořádnou empatií i jemným humorem o umírání, v následujícím Enonu o nutnosti vyrovnat se se smrtí blízkého člověka. Z porovnání obou próz je zřejmé, že Harding svůj dojemný a jiskřivý debut už nejspíš nepřekoná.

více

Malá píseň v próze Daniela Hradeckého

Den před Silvestrem upadne třiaosmdesátiletý muž při vstávání z křesla na podlahu svého bytu a zůstane nehybně ležet. Co všechno mu projde hlavou, než ho za dva dny najdou jeho blízcí? Příběh, jakých se odehrají denně stovky, se v podání básníka Daniela Hradeckého proměnil v meditaci nad smyslem života, která nepostrádá smysl pro sebeironii a černý humor. Malá píseň v próze je součástí Hradeckého oceňované sbírky nazvané lapidárně 64.

více

Básník je osamělé řemeslo (poznámky k románu Martina Reinera Básník)

Může být téměř šestisetstránková próza o osamělém básníkovi, který strávil většinu života v psychiatrické léčebně mimo svou vlast, zajímavá a strhující? To si pište! Básník Martina Reinera patří mezi prózy, od nichž se vnímavější čtenář nedokáže odtrhnout. „Blatného život je fascinující ukázkou, jak se zcela pasivní jedinec může stát ztělesněním velkého Osudu,“ říká k tomu v závěru románu Reiner.

více
stránky:  1 | 2 | 3 | 4 | 5