Na konci života, po sérii dvanácti detektivních románů s Kurtem Wallanderem, napsal švédský prozaik Henning Mankell tři knihy, jimiž si získal respekt i na poli tzv. vážné literatury: svazek vzpomínkových esejí Pohyblivý písek a romány Italské boty a Švédské holínky.
Pouhých sto padesát stran stačí Josefu Pánkovi k tomu, aby načrtl výstižný portrét dnešního světa, vysmál se vyznavačům jednoduchých pravd, postihl šířící se nesvobodu a ještě k tomu napsal křehký milostný příběh, který vzápětí zmizí jako pára nad hrncem. Největší Pánkovou předností je schopnost přesně pojmenovat lidskou hloupost, nesnášenlivost a myšlenkové stereotypy, které se společností šíří jako nákaza.
Knihu smíchu a zapomnění začal Milan Kundera psát v roce 1975 v normalizačních Čechách; rozepsaný román dokončil o tři roky později ve Francii, kam se rozhodl natrvalo odejít. Jeho „kniha stesku po Čechách“ vyšla v roce 1979 nejprve ve francouzském překladu, o dva roky později česky v exilovém nakladatelství ´68 Publishers. Český čtenář, který se k exilovému vydání nedostal, tak musel na román čekat bezmála čtyřicet let. Ten před nedávnem vyšel v autorizované, ale upravené verzi; k původní podobě knihy se tak většina čtenářů nedostane.
Za Alpami je moderní román polemického ražení, který programově odmítá mnoho myšlenkových klišé; je i velmi otevřený v zobrazení sexuálních motivů lidského jednání. Pokud David Zábranský v předchozím Martinu Juhásovi přistoupil k demytizaci první republiky a protifašistického odboje, ve svém novém románu jde až do úplné současnosti. Autor, jenž byl svého času srovnáván s Milanem Kunderou, svůj nový román otevírá tématem emigrace, které tu není důsledkem politických tlaků, ale čistě pragmatického rozhodnutí jít za lepším, svobodnějším životem.
Pokud někdo Irvina Welshe po vydání Pohlavních životů siamských dvojčat předčasně pohřbil, měl by zpozornět. Ve Slušné jízdě se autor vrací z Ameriky zpátky do rodného Leithu k postavám známým ze svých starších knih Lepidlo a Porno, a těsně před šedesátkou přímo srší energií a vtipem.
Nizozemský prozaik Arnon Grunberg se na výsluní dostal před třiadvaceti lety hned svou prvotinou Modré pondělky; od té doby vydal pod svým jménem jedenáct románů, další dva publikoval pod pseudonymem Marek van der Jagt. Grunbergův nový román Mateřská znaménka, který je pronikavou sondou do duše dnešních lidí, v češtině vychází pouhý rok po vydání v holandském originálu.
Opus magnum polské prozaičky Olgy Tokarczukové s názvem Knihy Jakubovy je ohromující nejen rozsahem, ale především celkovým pojetím: širokodechostí, zalidněností, způsobem vyprávění, šťavnatým jazykem a velkým přesahem.
Ohlédnutí za poezií ostravského básníka a prozaika Jaroslava Žily, jehož život i dílo se v dubnu letošního roku uzavřely. Jaroslav Žila má na svém kontě čtyři básnické sbírky, z nichž nejvyzrálejší je ta poslední s názvem V hrudi pták. V posledních letech se Jaroslav Žila věnoval psaní krátkých próz, které krátce před smrtí shrnul do sbírky Tady nikdo není.
Příběh z pytlíku na zvratky nemá s předchozími Caveovými romány A uzřela oslice anděla a Smrt Zajdy Munroa mnoho společného: je to žánrově těžko zařaditelný text na pomezí deníku, nejosobnějších vzpomínek, uměleckých konfesí a milostné lyriky. Pokud vás zajímá, co se Nicku Caveovi honí v hlavě a jak vznikají jeho písně, knížku určitě oceníte.
Román Ondřeje Štindla K hranici patří k nejambicióznějším českým prózám loňského roku. Štindl v něm zachycuje senzitivní postavy smýkané dějinami i vlastními omyly. V třídílném románu, který začíná za druhé světové války a končí v Praze blízké budoucnosti, Štindl nejenže zpochybňuje dějinné mýty, ale také zkoumá, jak málo stačí k tomu, aby se člověk na své životní pouti dostal k hranici, odkud již není cesta zpátky.