Román jako umění klást otázky

„Jedním z nezadatelných práv romanopisce je, že smí přepracovat svůj román,“ píše Milan Kundera na začátku své Knihy smíchu a zapomnění, prózy, která má z jeho obsáhlého díla  nejpodivnější osud. Nejenže u nás vychází z Kunderových česky napsaných románů jako úplně poslední, ale navíc seškrtaná o pasáže, které by mohly budit kontroverze. Pryč je Karel Gott jako „idiot hudby“, až na malou zmínku zmizel „prezident zapomnění“ Gustáv Husák, úplně vymazán byl i někdejší autorův přítel Milan Hübl, historik a reformní komunista s pohnutým životním osudem. Proč? Protože na konci svého života – zlomený po několikaletém žaláři – donášel tajné policii? Zkrácení o několik odstavců román samozřejmě nijak výrazně nepoškodilo, pořád je to jedna z nejlepších próz, kterou Kundera v českém jazyce napsal. Paradoxní však je, že Karel Gott jako „idiot hudby“ vystupuje ve všech cizojazyčných vydáních románu, tedy v zemích, kde ho nikdo z čtenářů pořádně nezná, zatímco z prvního oficiálního českého vydání úplně zmizel. Že by normalizační pop už nebyl jednou z nejostudnějších kapitol české hudby?

V roce 1967 Milan Kundera sice zaujal čtenáře i kritiky svým prvním románem Žert, ale už brzy po ruské invazi v srpnu 1968 se stal jedním z mnoha „odstavených“ umělců. Když v roce 1975 začal psát Knihu smíchu a zapomnění, měl „v šuplíku“ dokončené i rukopisy románů Valčík na rozloučenou a Život je jinde; šance na jejich vydání však byla nulová. Rozepsaný román dokončil o tři roky později ve Francii, kam se rozhodl natrvalo odejít. Jeho „kniha stesku po Čechách“ vyšla v roce 1979 nejprve ve francouzském překladu, o dva roky později česky v exilovém nakladatelství ´68 Publishers. Český čtenář, který se k exilovému vydání nedostal, tak musel na román čekat bezmála čtyřicet let.

Kniha smíchu a zapomnění je nejen jedním z Kunderových nejlepších románů, ale je to zároveň i jeho přelomová kniha. Právě v této próze totiž Kundera udělal důležitý krok k univerzálním tématům jako je trapnost lidské existence nebo relativita naší svobody a zároveň poprvé výrazněji překročil hranici realistického vyprávění, které ho již začalo omezovat. I když Kniha smíchu a zapomnění patří k jeho nejútlejším románům, myšlenkově patří mezi ty nejnabitější. Kundera tu až překvapivě šetří slovy a ani se nepokouší – s výjimkou několikastránkové teorie smíchu – příliš brzdit dynamiku vyprávěných příběhů. Volí sled vzájemně neprovázaných kapitol, které se až na tragický příběh emigrantky Taminy ještě odehrávají v normalizovaném Československu. Právě Tamina, třiatřicetiletá Češka, jež se v emigraci živí jako barmanka, je jednou z nejkrásnějších postav Kunderových románů. Je to doslova rozpolcená duše – navenek jako sluníčko, uvnitř tak zdeptaná steskem po zemřelém manželovi i vlasti, že se nemůže zbavit myšlenky na sebevraždu. Kunderova mrazivá metafora konce jejího života citlivým čtenářem doslova otřese. Tragickou smrtí sice končí i další Kunderovy vrcholné romány Nesnesitelná lehkost bytí a Nesmrtelnost, ale snově nejednoznačný příběh Tamininy smrti je jedním z Kunderových nejpodivuhodnějších tvůrčích vzepětí.

V Knize smíchu a zapomnění se Kundera ze všech svých románů nejvíc zabývá hudbou. Slouží mu k tomu velmi osobní linie románu, v níž zachycuje poslední okamžiky svého otce, který zemřel na samém počátku normalizace. Klavírista a muzikolog Ludvík Kundera, jenž se na konci života zabýval především Beethovenovými variacemi, před smrtí doslova trpěl úpadkem hudební kultury a všudypřítomným hlukem z pouličních tlampačů. „Blbost hudby,“ říká v knize o „radostné“ hudbě, jejímž prostřednictvím komunisté obšťastňovali lidi v okupované zemi, a jeho syn tato slova ve svém románu rozvádí do chmurné teorie o tom, že dějiny hudby, která dávala smysl, definitivně skončily. Pokud byla hudba Karla Gotta v původní podobě románu synonymem pro povrchní, bezmyšlenkovitý pop, v upraveném vydání autor dochází „jen“ ke staromilsky vyznívajícímu tvrzení: „Dějiny hudby jsou smrtelné, ale blbost kytar je věčná.“ Pozor, píše se rok 1975, Jimi Hendrix už je pět let po smrti, Pink Floyd právě vydali Wish You Were Here a Patti Smith svůj fascinující debut Horses. Ano, vynález elektrické kytary hudbu výrazně proměnil, ale její dějiny rozhodně nezastavil.  

 

Milan Kundera, Kniha smíchu a zapomnění, Atlantis 2017, 260 stran

předchozí článek Všechny články