Píseň z pytlíku na zvratky

„A teď pozor, čuráci! Přicházím já se svým songem z pytlíku na zvratky,“ říká polemicky Nick Cave v knize, která je důraznou obhajobou nekonformnosti a tvůrčí svobody. Příběh z pytlíku na zvratky nemá s předchozími Caveovými romány A uzřela oslice anděla a Smrt Zajdy Munroa mnoho společného: je to žánrově těžko zařaditelný text na pomezí deníku,  nejosobnějších vzpomínek, uměleckých konfesí a milostné lyriky. Máte rádi ucelené příběhy? Žádný tu nenajdete. Zajímá vás, jak probíhalo Caveovo americké turné? I když pár zajímavých – ale  také dost mlhavých – postřehů tu je, popis turné to rozhodně není. Že vás ze všeho nejvíc zajímá, co se Nickovi Caveovi honí v hlavě a jak vznikají jeho písně? Pak držíte v rukou správnou knížku.

Je léto 2014, před rokem vyšlo Nicku Caveovi album Push the Sky Away, na němž roli zpěvákova hlavního tvůrčího partnera převzal Warren Ellis; navenek se to projevilo křehčím a delikátnějším zvukem Bad Seeds. Nick Cave se s kapelou pohybuje po Spojených státech a Kanadě a samozřejmě ještě ani netuší, že za rok přijde o syna a o další rok později vydá nejtesknější album své kariéry Skeleton Tree. Turné, při němž se kapela mezi městy přesunuje letadly, autobusy a dodávkami, má dvaadvacet zastávek: začíná v „country“  Nashvillu a končí v kanadském Montrealu; nemine beatnickou mekku San Francisco, kolébku jazzu New Orleans, New York s Louem Reedem a Patti Smith, ani rodiště Jimiho Hendrixe Seattle. Už tahle cesta by vydala na hudební cestopis. Šup s tím vším do pytlíku na zvratky! Že nerozumíte? Tak čtěte dál!

Jim Morrison byl proslulý tím, že s sebou všude tahal notes, aby si mohl poznamenávat nahodilé nápady. I Nick Cave dobře ví, že nejzajímavější myšlenky se objevují  náhle, a pokud se nezaznamenají, zmizí jako pára nad hrncem. Když při jednom z prvních přeletů nenašel vhodný kus papíru, začal si dělat poznámky na pytlík na zvratky. Pytlík se vzápětí stal metaforou pro jeho citlivé nitro; není to nic jiného než naše rozháraná duše s vírou,  pochybami, strachy, formujícími zážitky a vjemy. O jednodušších lidech se říká, že jsou prázdné nádoby. Cave by řekl, že v pytlíku na zvratky nemají nic, zatímco jiným může každou chvíli explodovat. „Píseň z pytlíku na zvratky je plná všeho, co miluju i nesnáším, a všechno je to ve mně. Pytlík je plný k prasknutí! Prosím přivolejte letušku! Potom budu moci začít nanovo...,“ zapisuje si Cave na pytlík Delta Airlines cestou z michiganského Detroitu.

V Caveově pytlíku na zvratky je prostě všechno, na čem mu opravdu záleží. Je tu tlustý funící Elvis i vyhasínající Bryan Ferry, který se mu ve slabé chvilce svěří, že už nemá o čem psát. Je tu tajemný Bob Dylan, který ho pochválí při krátkém setkání v Glastonbury v roce 1998, i rozesmátý Leonard Cohen na obalu desky Song of Love and Hate; je tu také Johnny Cash, který se těsně před smrtí vzchopil a nahrál nejlepší desku svého života. Z Caveova niterného, místy až meditativně laděného textu přímo tryská jeho neutuchající víra v životadárnou moc hudby. Je dobře, že mrazivou vážnost některých svých textů vyvažuje černým humorem a sebeironií. Při svých úvahách v newyorském hotelu Bowery například dochází k tomu, že nejlepší text o felaci nenapsal muž – Lou Reed ani Leonard Cohen –, ale básnířka Sharon Oldsová. Když napíše nový písňový text s ironickým názvem Grandiózní blues Nicka Cavea, s dětinskou radostí si poznamená: „Velkou radost mi udělal verš o tom, že mám péro jak bolavý palec...“

I když Caveovi bude na konci září Caveovi šedesát, nevypadá na to. Těžko byste hádali, že má za sebou dlouhé drogové a alkoholické období. Stárnutí a odcházení je však přesto jeden z častých motivů jeho nové knihy. „Někde jsem se dočetl, že to nejlepší už mám za sebou,“ píše na začátku knihy a o několik stran dál dodává: „Světlo v koupelně je brutální, raději pootočím hlavu, abych nevypadal Kim Čong-un...“ Nick Cave se před léty zbavil drog, zklidnil se a začal žít rodinným životem. Někdejší bouřlivák dnes na turné teskní po své ženě a úplně ho rozhodí, když mu nebere telefon. V knize také bezelstně přiznává, že už má rád v životě řád; dojmou ho i takové banality jako hotelovou službou dobře vyprané a papírovou páskou sepnuté ponožky. Důležité však je, že mu neokorala duše a že je v nitru nespoutaný jako dřív. Jinými slovy, jeho pytlík na zvratky je stále plný k prasknutí!

(Text vznikl pro časopis Full Moon, vyšel v čísle 6/2017)

 

Nick Cave, Píseň z pytlíku na zvratky, Argo, Praha 2017, 148 stran, doslov Ladislav Nagy

předchozí článek Všechny články