Ladislav Šerý: Nikdy nebylo líp!

Ladislav Šerý patří s Patrikem Ouředníkem mezi nejoriginálnější české prozaiky. Spojuje je nejen vztah k francouzské literatuře, ale také ironický vztah k současnosti a teoretické znalosti, z nichž jejich polemicky laděné texty vycházejí. Oba s oblibou, nezanedbatelnou dávkou podvratnosti a osobitým humorem mísí prvky „vysokého“ a „nízkého“ umění. Šerý na sebe poprvé upozornil před dvaceti lety svazkem originálních esejů psaných nespisovným jazykem. Název knížky má celkem padesát sedm slov, z nichž prvních osm zní: První knížka o tom, že chaos je řád... V letech 2005–2009 následovaly tři svazky Laserových romancí, které si zejména v intelektuálních kruzích získaly respekt a uznání. Šerý si v nich se čtenářem a jeho trpělivostí doslova pohrává: nejenže zapisuje nahodilé myšlenky a glosuje okolní svět, ale přímo si libuje v nekorektních komentářích. Obálky prvních dvou Romancí zdobí dámské přirození z obrazu Gustava Courbeta Vznik světa. Když jsem si Romance po letech opětovně půjčoval ve vědecké knihovně, knihovnice si mě shovívavě měřila jako osamělého chudáka, který si potřebuje ulevit při čtení pornografických spisků. Určitě netušila, že na obálce prvních dvou Laserových romancí, které rozpačitě držela v ruce, je pýcha pařížského Musée d´Orsay... Ano, na zpochybňování „svatých“ pravd a maloměšťáckých předsudků je postaveno celé dosavadní dílo Ladislava Šerého.

Román Nikdy nebylo líp se navenek tváří, že je z úplně jiného soudku, ale opak je pravdou. Šerého přístup se nezměnil, jen své dřívější „marginálie“ pospojoval do překvapivě silného příběhu o tragické lásce, proměně mužských a ženských rolí a ztrátě smyslu života. Jako by si uvědomil, že „nemůže přece na papír vyblejt všechno, co se mu honí kundou“, a tak tentokrát pečlivě přebíral. A to se mu opravdu povedlo: jeho román, v podstatě složený z myšlenek Romancí, vyslechnutých hospodských mouder a překvapivě šťavnatých milostných scén, v sobě má neodolatelnou přitažlivost, zvláště pokud je čtenář už alespoň mírně jetý a život mu dal pár pořádných kopanců... Próza zřetelně kunderovského ražení však není jen mrazivě ironická; v milostných pasážích může svou něhou a vášní připomenout třeba román Láska je slípka zpěvačky slovenských Živých květů Lucie Piussi; kromě toho všeho je i kouzelným hospodským místopisem, v němž ožívá současná „krčemná“ Praha s místy, kde to stále ještě žije.

Román o partě kamarádů z vysoké školy, kteří zažili převrat již v dospělém věku a nakrátko se jim otevřely netušené možnosti, se odehrává v současnosti, v mnoha retrospektivách však zachycuje jejich dospívání za minulého režimu i postupnou ztrátu iluzí z toho, jaký to tu vzalo obrat. Ale je tu paradox, s nímž se musejí vyrovnat: doba nestojí za nic, všude plno šmejdů, fízlování na každém kroku, ale nikdy nebylo líp! Stárnoucí Mára, Saša a Igor se svou partičkou se proto pořád motají Prahou a hledají ztracený smysl života. Rekapitulace jejich životů je neúprosná: Padne čtyřicítka a zjistíš, že „i největší pašáci ti stárnou před očima“. Najdeš si milenku, ale zjistíš, že ženy, které „mají skutečné orgasmy, věrnost v srdci a mírnou mysl“, ze světa vymizely, a jako spráskaný pes se vracíš domů. A nahoře, kam ses celá léta pokoušel dostat, se necítíš vůbec dobře. Proč? Protože vzduch je tam „sakra řídkej“ a je to tam jen pro „trénovaný nebo omlácený povahy“. Co s tím? „Chodit do hospody, kde tě všichni znaj, cucat tam ty pivka až do smrti?“ Anebo skočit ze zdi Vyšehradu a dát tak přednost – jak píše Édouard Levé – klidu smrti před bolestným zmatkem života? 

Šerého Nikdy nebylo líp je generační román, jaký se v české literatuře už dlouho neobjevil. Zatímco autoři nejlepších českých próz posledních let (Martin Reiner, Jakuba Katalpa, David Zábranský) k současnosti promlouvají skrze minulost, Šerý se nebojí bez okolků řezat do současnosti. Ano, píše o vyhoření, krizi středního věku, trapných i vášnivých milostných eskapádách, pokušeních, jimž se dá stěží odolat, ale jeho román je především metaforou definitivního konce starých časů. Jako by se vracel ke své první knížce a prostřednictvím příběhu se pokoušel doložit svou starou tezi, že chaos je řád!

Ladislav Šerý, Nikdy nebylo líp, fra, Praha 2016, 280 stran

předchozí článek Všechny články další článek