„M ˃ Morphine ˃ The Night ˃ Play. Ozvaly se první akordy. Směsice saxofonu, bicích a dvoustrunné basy jej přiměla přivřít oči. Nitrožilní dávka vleklosti…“ První román venezuelského prozaika Rodriga Blanca Calderóna se v originále jmenuje The Night podle úvodní písně stejnojmenného alba americké kapely Morphine, které vyšlo rok po tragické smrti jejího frontmana Marka Sandmana (1952–1999). Calderón navíc do jedné své z ústředních postav románu vložil vlastní zkušenost s psaním složitého románu – jeho Matías Rye se totižuž léta pokouší dopsat své
„nejodvážnější“ dílo The Night a vychází při tom z tvůrčího kréda Marka Sandmana, které podle něj zní „nořit se do hrůzy, jako když člověk zvolna usíná a obrací se k životu zády“. Na rozdíl od Ryeho se Calderónovi naštěstí nakonec podařilo román dopsat. Jeho ambiciózní dílo vychází v českém překladu překvapivě brzy – necelé dva roky po originálním španělském vydání.
Kniha noci není oddechovým čtením, ale prózou pro náročného a trpělivého čtenáře, který je ochoten se celé dny brodit v tom nejodpornějším bahně současného světa. Calderón mu to svým komplikovaným stylem s množstvím různorodých postav, spoustou dějových odboček a kompozicí vycházející z počítačové hry tetris nijak neulehčí. To však rozhodně neznamená, že by Knihu noci neměl číst.
Román je rozdělený do čtyř částí, z nichž tři se odehrávají ve venezuelském Caracasu, dvoumilionovém městě, nad nímž stát v podstatě ztratil kontrolu, takže přepadení, vraždy a únosy jsou tu na denním pořádku. Ke kriminalitě přispívá i vleklá krize venezuelské ekonomiky, která se navenek projevuje nezaměstnaností, obrovskou inflací i častými výpadky proudu. Calderón na množství postav ve svém románu rozhodně nešetřil. Vedle protagonistů, mezi něž patří vedle již zmíněného Matíase Ryeho především psychiatr Miguel Ardiles jsou tu další dvě důležité postavy – další spisovatel Pedro Álamo a jeho přítelkyně s velmi tragickým osudem Margarita. Vedle těchto čtyř hlavních dějových linií, které se postupně víc a
víc proplétají, je v románu řada samostatných příběhů, které se náhle objeví a vzápětí zase zmizí. Mezi ně patří i krátká, svižně napsaná biografie frontmana Morphine. „Příběh Marka Sandmana je fascinující. A vzorový pro rozvíjení našeho tématu. Stalo se mu to, co si přeje každý umělec: zemřel pódiu,“ vysvětluje Calderón ústy Matíase Ryeho, proč je mu Sandmanův příběh tak blízký.
Část nazvaná Teorie palindromu je vlastně románem v románu. Calderón sem vkládá životní příběh Daría Lanciniho, který mu slouží k návratu do 50. let minulého století, kdy Venezuele vládl diktátor Jiménez, i k oslavě svobodného umění. Světoběžník Darío Lancini, jehož život se klikatil často naprosto nepředvídatelným směrem, je ideální románovou postavou. Narodil se v Caracasu, ale studoval v Chile, po návratu do Venezuely byl na 
několik let uvězněný za údajnou přípravu atentátu na diktátora Péreze Jiméneze, poté odešel do Paříže, odtud do Prahy a nakonec do Varšavy, kde dokončil rukopis své udivující sbírky palindromů OIRADAIRO. Lancini měl po krušných začátcích v životě přece jen štěstí, protože nakonec mohl dělat přesně to, co si vysnil – vést nenápadný, ale zajištěný život podle kréda „číst, jíst, milovat, pít, psát a cestovat“. Mimochodem, některé jeho palindromy (slovní spojení, která znějí stejně i pozpátku) jsou opravdu pozoruhodné: „V elipse spí lev“, „Nevypusť supy ven“, „Ivanu kajak unaví“. Podle překladatele Víta Kazmara jsou tyto slovní hříčky, v nichž záleží na každém písmenu, v přímém protikladu k temnotě a beztvarosti, jimiž se napájí Kniha noci.
Kazmar Calderóna v doslovu porovnává především s Robertem Bolañem; jsou tu však přine
jmenším další dvě dobře známé knihy z latinskoamerické produkce, které mají s Knihou noci dost společného: zaprvé Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda dominikánského prozaika Junota Díaze, v níž je obdobným způsobem vylíčen život lidí za kruté diktatury, a Tři truchliví tygři Kubánce Guillerma Cabrery Infanteho, v nichž je také obsažen prvek důmyslné jazykové hry. V porovnání s těmito dvěma knihami se však Calderónův román více utápí v množství vedlejších motivů a příběhů a trochu tím ztrácí dech. Jako celek je Kniha noci děsivým svědectvím o poměrech v současné Venezuele; zároveň vyjadřuje autorovo chmurné přesvědčení, že tuhle zemi už nezachrání nic.
Rodrigo Blanco Calderón, Kniha noci, přeložil Vít Kazmar, Odeon 2017, 368 stran