Irvine Welsh a jeho exkrementální vize života

Pokud někdo Irvina Welshe po vydání Pohlavních životů siamských dvojčat předčasně pohřbil, měl by zpozornět. Ve Slušné jízdě se autor vrací z Ameriky zpátky do rodného Leithu k postavám známým ze svých starších knih Lepidlo a Porno, a těsně před šedesátkou přímo srší energií a vtipem. Z ústředních postav Trainspottingu a Heráků se v jeho nové knize mihne jen Simon Williamson zvaný Sick Boy, dříve známý také jako Šoufl nebo Šoufek. Tato nejcyničtejší postava raných Welshových románů však ve Slušné jízdě už hraje jen okrajovou roli jako úspěšný producent pornofilmů. Ústřední postavou Slušné jízdy Welsh udělal Terryho Šťávu Lawsona, taxikáře a pornoherce v Sick Boyových filmech (ano, je to právě ten, který si v Pornu při natáčení jednoho z prvních filmů vážně zranil svůj „nejdůležitější“ orgán). „Řikaj mně Terry Šťáva, že jsem kdysi dávno pracoval u těch náklaďáků se šťávou. Někdy Terry Péčko, že… no, s takovými detaily vás otravovat nebudu,“ představuje se ve Slušné jízdě Lawson. Z mužského hlediska je čtyřicátník Terry šťastlivec, protože mu příroda nejen mimořádně přála, ale má stále i neutuchající sexuální apetit. Z lékařského hlediska však trpí chorobnou závislostí na sexu, která vyžaduje léčbu. Jeho příběh je odlehčenou verzí Caveova „závisláka“ Zajdy Munroa, s tím rozdílem, že pro Welshe je Terryho „slabost“ pro ženy zdrojem velkého množství humorných situací.

Ve Slušné jízdě Terrymu sekundují dvě další mužské postavy – jednak z televize známý americký developer Ronnie Checker, který do Skotska přijíždí především kvůli investici do vzácné whisky, a hlavně retardovaný mladík Jonty McKay, který žije se „svou“ dívkou Jinty a živí se příležitostnými pracemi. Jonty jako Welshova nejtragičtější postava vůbec vzešel z nuzných poměrů a v dětství byl stejně jako jeho sestra zneužívaný. Dnes je z něj v jádru bojácný a submisivní mladík, který nejenže překvapivě dobře rozlišuje, co je dobré a co špatné, ale – když je zahnaný do kouta nebo ponížený – dokáže se i krutě mstít. Prizmatem těchto tří velmi rozdílných postav Welsh posunuje svůj bizarní příběh, v němž pozoruhodným způsobem mísí tragiku s komikou a krutost s něhou. S Jontym souvisejí i dvě „mezní“ scény románu: zatímco v té nejnechutnější Jonty souloží s mrtvou Jinty, v té nejvtipnější se jeho tlustá matka při smutečním obřadu nemůže vejít do kremační pece. Nic hnusnějšího resp. zábavnějšího Welsh ve svých předchozích devíti románech dosud nepředvedl.

Welsh ve svém románu dává prostor k „vyjádření“ také Terryho velkému penisu, který je velmi nespokojený s tím, že Lawson na radu lékařů dočasně omezí svůj sexuální život. I když jsem skeptický k reklamním anotacím, Slušná jízda je opravdu nejzábavnější a nejoplzlejší Welshovou knihou. Je to gejzír opileckých a sexuálních gagů, slovního a situačního humoru i postřehů o životě lidí na dně společnosti. Pokud je Slušná jízda Welshovou nejzábavnější knihou, neznamená to, že je jeho knihou nejlepší; už vůbec není knihou novátorskou. Autor v ní jednoduše využil motivy a kompoziční postupy, které se mu osvědčily v předchozích románech. Obscénností navazuje na Porno, krutostí a zálibou v nemocničních scénách na Noční můry s Ptákem Marabu, rozdvojením osobnosti na Špínu, tematizací obezity na Pohlavní životy siamských dvojčat. V jádru solidní překlad Jana Zasadila by si přece jen zasloužil ještě dopilovat, protože ve finální verzi zůstalo nejen několik překlepů a pravopisných chyb, ale i občasné stylistické neobratnosti. Čeština je například příliš bohatá na to, aby většina mužských protagonistů mluvila o přitažlivých ženách výhradně jako o „lasičkách“. Dělá to nejen Terry a Jonty, ale i o generaci starší Maurice, takže ve výsledku se kniha lasičkami jen hemží.

Irvinu Welshovi bude příští rok šedesát, ale do starého železa rozhodně nepatří. K Leithu a starým známým postavám se nevrátil z nostalgie, ale jednoduše proto, že je to jeho životní téma. Ze Slušné jízdy čiší pozitivní energie, radost z fabulace a rozjívený smysl pro černý humor. A protože se Welsh na stará kolena psaním dobře baví, jedno je jisté:syrový, krutý a nelítostný Trainspotting se už nebude opakovat.

 

Irvine Welsh, Slušná jízda, překlad Jan Zasadil, Dobrovský s.r.o. – Knihy Omega 2017, 504 stran

 

 


 

předchozí článek Všechny články další článek