Tajný život Milana Děžinského

Milan Děžinský (1974) patří k nejlepším českým básníkům střední generace. Autor pěti básnických sbírek, z nichž přinejmenším tři poslední zaslouží velký respekt, se od průzračného lyrismu dopracoval až k existenciálně tíživým tématům. I přes všudypřítomné otázky po smyslu života si však Tajný život (2012) zachovává svěží obraznost, smysl pro zkratku i pro humor.

Bezejmenná báseň (Stane se…) s humornou nadsázkou využívá motivů z básní Johna Donna a Allena Ginsberga a ptá se: dojdeme klidu alespoň po smrti? Pokud jsme v životě prožívali bezpočet trapných situací, je smrt zárukou, že se již nebudou opakovat?

 

* * *

Na motivy básní J. Donna a A. Ginsberga

 

Stane se, že než se propadneš ještě hlouběji,

pod chrastící žízeň listí, sypkou hlínou,

hlubinou paměti před probuzením,

mezi promíchané kosti milenců,

zapadneš jak dílek puzzle

mezi jeho křehkou zánártní kůstku

a její bílou stehenní kost.

Napnut v nehybnosti děsu,

přitomen něčí nekonečné souloži,

nehýbáš se, abys nebyl přistižen.

 

Aby nedošlo k omylu, Milan Děžinský sice má smysl pro humor a ironii, rozhodně však není humorista. Naopak, v jeho sbírkách (od Slovníku noci, který vyšel v roce 2003, a především Přízraků z roku 2007) je stále častějším motivem „vědomí konce“. V Tajném životě Děžinský píše: „Jako bychom se snažili / něco tu zanechat / ale nemám na mysli kila měkké tkáně“ (s. 39). Snaha neprožít marný život a zanechat po sobě něco trvalejšího než jen vzpomínku v srdci nejbližších je sice neutuchajícím zdrojem lidské aktivity, ale „síto“ je nemilosrdné.

 

S Í T O

 

Prosívali celý život pozorně sítem.

Věřili, že něco se udrží a nepropadne,

jejich jména ale vyblednou,

bělí je slunce, drolí vítr, smývá déšť,

ani ve vzpomínkách, ani na vlhkém papíře,

a já vím, ani v básních,

natož v básních.

 

Síto není jen úvodní básní Tajného života, ale plní tu i funkci leitmotivu, který se objevuje v řadě básní. Děžinský dobře ví, že básníci už dávno nejsou středem pozornosti a poezie už není příliš respektovaným druhem umění. Jeho hloubavé a mužné básně však mají velkou šanci, že sítem neprojdou tak snadno.

 

Milan Děžinský, Tajný život, Host, Brno 2012

předchozí článek Všechny články další článek