Simon Mawer o horolezectví jako smrtelné nemoci

„Horolezectví je možné vnímat jako smrtelnou nemoc svého druhu,“ píše v závěru svého obsáhlého románu Pád britský romanopisec Simon Mawer. Ve své spletité románové konstrukci, která místy ztrácí na přesvědčivosti, líčí osudy dvou přátel, z nichž jeden se po těžkém pádu dokáže své závislosti na horách vzdát, zatímco pro druhého je posedlost „zónou smrti“ cennější než vlastní život.    

Simon Mawer (1948) patří mezi tzv. pozdní debutanty: svůj první román Chiméra (1989) vydal až těsně po své čtyřicítce. Mawerovy klíčové romány Mendelův trpaslík a Skleněný pokoj zná díky nakladatelství Kniha Zlín i český čtenář. Mawer ctí tradice realistického románu: základem jeho próz je silný příběh s mnoha postavami, střídání časových rovin a pečlivé vykreslení dobových souvislostí. V Pádu Mawer podlehl kouzlu fabulace snad až příliš: na dramatický příběh přátelství horolezců Jamieho Matthewsona a Roba Dewara nabalil příliš mnoho odboček a témat, takže román působí zbytečně vykonstruovaně. Mawer svůj román pojímá jako rodinnou fresku, která zachycuje dlouhé období od druhé světové války až po současnost. Rozmařilý je zejména v popisu milostných peripetií hlavních postav. Z líčení toho, kdo s kým v románu spí a čí je vlastně které dítě, se čtenáři může až zatočit hlava.

Jádrem Pádu je přitom v podstatě komorní příběh o přátelství dvou mužů, kteří se znají od dětství a postupně propadají kouzlu hor a horolezectví. Jejich zpočátku bezprostřední vztah se však postupně komplikuje a dramatizuje. Stojí za tím nejen Jamieho otcovský komplex (jeho otec Guy Matthewson byl velmi slavný horolezec, který před léty zahynul na Mount Everestu) a ženy, ale i skrývaná láska k Robovi. V klíčové scéně při těžkém zimním výstupu na Severní stěnu Eigeru ve švýcarských Alpách však Jamie zcela selže: když Rob spadne a se zlomenou nohou se choulí na skalním výběžku, Jamie ho nechá bez pomoci a vydá se na vrchol sám. Zatímco zraněný Rob nutně potřebuje pomoc a i v těžké situaci má o Jamieho strach, Jamie musí sám sobě dokázat, že je nejlepší. V Mawerově dramatickém příběhu se skrývá otázka: Mohou být muži opravdoví přátelé, nebo je přátelství na život a na smrt jen romantickým klišé? A hlavně: existuje vůbec přátelství mužů bez rivality a touhy být lepší než ten druhý?

„Doktoři říkají…“

„Co říkají?“

Pokrčil jsem rameny. Záleželo mi na tom ještě vůbec? „Říkali, že krevní oběh se už nikdy neobnoví do původního stavu. To prý je pro tyhle případy typické. Už to prostě nebude jako dřív, podle nich budu teď přecitlivělý na zimu. A tak.“

Jamie se tvářil ustaraně. „To je bída, co?“

Opravdu? Nebyl jsem schopen oddělit od sebe to, co se stalo, od toho, co jsem chtěl, to byl můj problém. Už nikdy nebudu schopen pořádně lézt; na druhé straně jsem o to ale nijak zvlášť nestál, teď už ne. Ten pád mě o něco připravil. Řekl bych, že jsem přišel o pocit nezranitelnosti. A když ztratíte tohle, nahradí to ve vás něco jiného: zneklidňující vědomí vlastní smrtelnosti. (s. 387–388)

Přátelství Jamieho a Roba dostává trhliny, které se už nikdy nezacelí. Zatímco Rob s horolezectvím končí, Jamie odchází, „aby seFoto © Rocco Rorandelli z něj stala hvězda, hrdina, syn jdoucí ve šlépějích svého otce“. Když se po více než dvaceti letech setkají, jsou to úplně jiní lidé, ale ten „slavnější“ rozhodně není spokojenější.

Jamie se napil piva. „Měl jsi recht, když jsi od toho tehdy odešel, uvědomuješ si to?“

„Proč myslíš?“

„No že jsi začal dělat něco jiného, odřízl ses od horolezectví.“ (s. 440)

Mawer, sám dříve aktivní horolezec, k tomu prostřednictvím jedné z postav skepticky dodává: „Tam nejsou žádní skuteční vítězové, jen poražení“. V tomto duchu dovede svůj příběh až k hořkému konci.

 

Simon Mawer, Pád, přeložil Filip Hanzlík, Kniha Zlín, Zlín 2013

předchozí článek Všechny články další článek