Zlato Dana Rhodese: smích a slzy zároveň

Dan Rhodes patří mezi britské prozaiky, kteří nemají žádné „prestižní“ ocenění, ale nijak se tím netrápí, protože píší především pro radost. Jeho knížky – od debutové Antropologie až po Zlato, o němž právě bude řeč – jsou však vtipnější a dojemnější než oslavovaní (o generaci starší) Martin Amis, Julian Barnes a Ian McEwan dohromady.

Rhodes debutoval v roce 2000 již zmíněnou sbírkou mikropovídek Antropologie, Zlato z roku 2007 je jeho třetím románem. Dan Rhodes jej mimo jiné věnoval svému milovanému Pembrokeshire na malebném západním pobřeží Británie. I když Rhodes svůj hořkosladký příběh umístil do kulis připomínajících německý romantický film, není mu nic vzdálenější než problémy bohatých snobů. Protagonisty Zlata je – kromě každoroční „náplavy“, třicetileté lesbičky Miyuki – mužské osazenstvo hospody U kotvy. Na jedné straně Malý pan Hughes, Velký pan Hughes a pan Puw, na druhé Septik Barry se svou nehrající kapelou Děti z předchozích vztahů, mezi nimi nemluvný hostinský pan Edwards, který veškeré dění komentuje lakonickým „ježkovy voči“.  

Když dopila šesté pivo, vydala se k baru.

„Ježkovy voči,“ pronesl pan Edwards, když si od ní bral prázdnou sklenici a roztočil do ní další pivo.

Miyuki došlo, že tyhlety „ježkovy voči“ jsou reakcí na to, že si dává sedmé pivo – byl v tom obsažen jednak náznak obdivu, že do někoho její konstituce se vejde tolik piva, a jednak jemné varování, aby to nepřehnala…. (s. 94)

Dan Rhodes má nejen smysl pro jemnou jazykovou i situační komiku, ale především pro pozitivní stránky lidské duše. Stačí si všimnout, kolik citu a starostlivosti se skrývá v navenek nepřístupných, nemluvných venkovanech. Jeho Zlato je z tohoto hlediska doslova pohlazením po duši. Pokud však někdo čeká venkovskou idylu, nedočká se. Rhodes velmi dobře ví, že život je spíš hořký než sladký a že v něm platí „jednou jsi dole, jednou nahoře“. Tak – naprosto protichůdně – se také odvíjí příběh hlavní ženské (Miyuki) a mužské (Septik Barry) postavy. Zatímco šťastná Miyuki o své štěstí přichází, místní proutník a dlouholetý lůzr Septik Barry je nečekaně nalézá. A velmi tím zamotá hlavu spoluhráčům ze své „fiktivní“ kapely Děti z předchozích vztahů, kterým hrozí, že budou muset opravdu zahrát.

…Děti z předchozích vztahů měli všeho všudy jednu zkoušku, jednoho deštivého odpoledne v jeho karavanu tři roky po svém založení. Bylo to ne zrovna plodných dvacet minut a od té doby se spokojili s tím, že do nejmenšího detailu rozebírali záležitosti týkající se kapely…

…Vymýšleli názvy desek, na které ještě neexistovaly žádné písničky, projednávali možnost uzavřít sponzorské smlouvy s výrobci hudebních nástrojů a střídali se v tom, kdo se po hádce kvůli odlišnému hudebnímu vkusu zvedne a práskne za sebou dveřmi, aby se k nim zase připojil ze strachu, aby místo něj mezi sebe náhodou nevzali někoho jiného. Vypracovali ideální trasy vedoucí od štace ke štaci na turné, které si ale nikdy nikdo neobjednal, v hrubých rysech načrtli dodatek ke smlouvě ohledně vybavení svých šaten (měkké ručníky, prezervativy, vepřové škvarky, čtyři výtisky Daily Star a především soudek piva Brains, a to bez ohledu na to, kde na světě by zrovna hráli… (s. 105)

Zlato Dana Rhodese sice vyšlo jako nenápadná brožura se strohým řešením obálky, ale o to větší zasluhuje pozornost. Jen velmi málo knih ze současné produkce totiž v sobě dokáže spojit humor s hlubokým citem, aniž by „šustily papírem“. Nakladatelství Argo, které vzápětí po Zlatu vydalo i Rhodesovu Antropologii a chystá i další tituly, našlo autora, jehož knížky je prostě radost číst.

 

Dan Rhodes, Zlato, přeložila Zuzana Dejmková, Argo, Praha 2014

předchozí článek Všechny články další článek