Philip Roth: Čím méně svobody, tím víc se souloží

Glosa ke staršímu spisku uznávaného amerického romanopisce Philipa Rotha, který před nedávnem – nedlouho po své osmdesátce – pověsil psaní na hřebík. Jeho Pražské orgie, které po téměř čtvrtstoletí vyšly znovu česky, se vracejí do normalizační Prahy 70. let minulého století.

Osmdesátistránkové Pražské orgie zachycují dva dny, které stráví americký spisovatel Zuckerman (Rothovo oblíbené románové alter-ego) v Praze. Jeho úkolem je přivézt povídky pozapomenutého židovského autora, který zahynul za války. Rukopis u sebe má krásná Olga, která je „v Československu proslavená tím, že píše, pije a kdekomu ukazuje přirození“. První večer Zuckerman stráví na jednom z proslulých mejdanů u spisovatele Klenka na pražské Kampě. Jako předobraz pro Klenka posloužil Rothovi spisovatel, novinář a spolupracovník všech možných tajných služeb Jiří Mucha. Klenek sám není v domě přítomen, ale Zuckerman se tu i tak seznamuje s celou galerií podivných postav včetně Olgy a dalšího neúspěšného spisovatele Vodičky, homosexuála, který si sem vodí chlapečky. Kluk však Vodičkovi dělá problémy – než mu bude po vůli, chce poprvé vidět obnaženou ženu. Naštěstí je po ruce Olga, takže může následovat jedna z nejvtipnějších – a zároveň nejchoulostivějších – scének Pražských orgií

Kde je pan Foto © Antonín NovýVodička?“ ptám se.

„Zavřel se s chlapečkem na hajzlu.“

„Cos jim provedla, Olgo?“ ptá se Bolotka.

„Vůbec nic. Když jsem ji klukovi ukázala, zařval. Svlékla jsem si kalhotky a on křičí: ,To je hrozný!´Ale pan Vodička se naklonil, opřel si ruce o kolena a začal mou kundičku přes ty svoje tlusté brejle studovat. Možná chce napsat něco, co tu ještě nebylo. Brejlí mi na ni a pak klukovi povídá: ,Nevím, nevím, příteli – naše gusto to není, ale z estetického hlediska to není tak hrozné.´“

Jak podtitul knihy – Intelektuálové v kleštích totality – napovídá, Roth se ve svém příběhu zaměřuje na postavy,Philip Roth s Milanem Kunderou, 80. léta které byly pod dohledem Státní bezpečnosti. Zuckermanův užvaněný průvodce Bolotka amerického hosta poučuje: „Co přišli Rusové, nejlepší orgie v Evropě se pořádají v Československu. Čím méně svobody, tím víc se souloží.“

Philip Roth patří spolu se Saulem Bellowem a Bernardem Malamudem do trojice nejlepších amerických židovských spisovatelů druhé poloviny minulého století. Je to skvělý pozorovatel života a neméně dobrý fabulátor. Pražské orgie sice mezi jeho nejlepší díla nepatří, ale i tak jsou dobrým příspěvkem k postižení dusné atmosféry počátků tzv. normalizace. Jejich nové vydání lze vnímat i jako protiváhu kýčovitým obrazům šťastného života za socialismu, jimiž diváky zahlcuje veřejnoprávní televize.

P. S. Pozoruhodné je, že i autoři doslovu Helena a Ivan Klímovi se ve svém textu Pražským orgiím taktně vyhýbají a mluví především o jiných Rothových románech. Jako by také měli dojem, že jde o prózu překonanou, k níž už není třeba se v rámci Rothova jinak velmi pozoruhodného díla vracet. 

Philip Roth, Pražské orgie, přeložili Jiřina a Karel Kynclovi, Mladá fronta 2014

předchozí článek Všechny články další článek