Mo Jen o alkoholu

Čínský prozaik Mo Jen, nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 2012, ve svém satirickém románu Země alkoholu podává nelítostný obraz odvrácené strany komunistické Číny. Román, který Mo Jen začal psát v roce 1989 a který vyšel v Číně v roce 1993, ani po dvaceti letech neztratil svou sílu. Je to veskrze moderní próza, v níž se mísí realita s fantazií, něha s krutostí a humor s tragikou. „Země alkoholu se na první pohled zdá být kulinářským příběhem s kriminální zápletkou, já měl ovšem na mysli jakési rozsáhlé podobenství,“ říká o svém románu Mo Jen. Románový labyrint s mnoha slepými uličkami se odehrává ve všudypřítomném alkoholickém oparu, takže čtenář při nejlepší vůli neví, čemu může věřit a čemu ne. Mo Jen si v něm hraje nejen s jazykem, ale především se čtenářem…

Alkohol obsahuje proteiny, tuky, kyseliny, fenol, ale také vápník, fosfor, hořčík, sodík, draslík, chlór, síru, železo, měď, mangan, zinek, jód, kobalt, dále vitaminy A, B, C, D, E, F a mnoho jiných látek, což vám samozřejmě nemusím říkat, soudruh profesor Jüan Dvěryby zná složení alkoholu velmi dobře – krční vazy mého tchána naběhly tou pochvalou vysloveně doruda, do jeho rozrušené tváře jsem ale neviděl –, alkohol ovšem obsahuje i něco, co zcela přesahuje hmotu: ducha, víru, ano, posvátné přesvědčení, něco, co lze jen pocítit, něco nevyslovitelného, na co slova nepostačují, všechna přirovnání pokulhávají, něco, co proniká přímo do srdce, přivádí k vytržení – drazí soudruzi, milí studenti, je ještě zapotřebí zjišťovat, je-li alkohol nějakým škůdcem? Není, samozřejmě že není, alkohol je jako vlaštovka, žabička, drobněnka vejcožravá, alkohol, to je slunéčko sedmitečné, „čirý vymítač škůdců“, doslova! (s. 39)

Uvedená ukázka je krátkou citací z přednášky doktora alkohologie a hostujícího profesora na Pálenické univerzitě města Kořalnice Li Nálivky, který si v románu se svým literárním guru Mo Jenem pravidelně píše a posílá mu k posouzení své prózy. I v této zdánlivě vedlejší rovině románu Mo Jen čtenáře s gustem mate tím, že spojuje zdánlivě neslučitelné věci - básnickým jazykem tu píše navenek odborně fundovaný, ale ve své podstatě velmi poťouchlý text, z něhož kromě jiného vyzařuje i silný osobní prožitek.

 

Mo Jen, Země alkoholu, přeložil Denis Molčanov, Mladá fronta, Praha 2015, 336 stran

předchozí článek Všechny články další článek