Groteskní prózy Johna Lennona

Písání, Španěl na vesnici, Nanebepění, tři hezky vypravené svazky drobných próz Johna Lennona. Nakladatelství Argo jejich vydání vzalo s humorem. Ve vtipně pojatém doslovu (ke Španělovi na vesnici), který má zároveň funkci tiráže, najdeme slova: „…je to starý, vyšlo to v New Yorku u Simona a Schustera – to je docela dost známý americký nakladatelství – už pěkně dávno, v roce 65, jako pokračování slavnýho Písání, no upřímně řečeno dyby to nenapsal Lennon nikdo to nevydá, a překládal to nějakej Jirka Popelů, starej mánička, toho asi neznáte, ale třeba si na tom udělá slávu dyž je to ten Lennon…“

Randolfův večírek

Byly vánoční spratky a Randolph byl sám. Kdepak byli všichni jeho dobří kámošové. Beďa, Dáva, Niky, Alice, Bivoj, Frýba, Vilma, Nigo, Alfred, Cézar, Stáňa, Frenk, Tom, Harry, Chrudoš, Harold? Kdepak dnes asi sou? Randolf se sputně pokýval na svoji jedinou váleční polednici od taťky, který tam nebydlel.

„Nechrápu, že jsem tak popuštěný právě v den, kdy by člověk štěkal alespoň pár kámošů?“ myslel si Reverendorf. V každém skřípadě pokračoval ve ztopení stropečku a ve vánočních příkravách. Z ničeho hic se o zvalo veselé zalepání na dveře. Kdo ale kdo to asi ťuká na moje dveře? Opepřel a tam stál tam kdo? Nikdo jiný než jeho kámošové. Beďa, Dáva, Niky, Alice, Bivoj, Frýba, Vilma, Nigo, Alfred, Cézar, Stáňa, Frenk, Tom, Harry, Chrudoš, Harold, že?  

Pojďte dál staří kámošové parťáci a druzi. Řandolf je výkal se šťastným výmazem ve tváři. Vešli dovnitř za veselého vtipkání a břvali: „Veseré svrátky R. Andolfe“ a jiné srdečné, a pak se na něj všichni skančili a bušili ho prudkými ranami volajíce: „Celer ty roky, co tě známe, sme tě neměli rádi. Nikdy si ve skutečnosti neblil jedním z nás, ty pako.“ Víte, oni ho zabili, ale alespoň neumřel sám, že? Tak strastné a věšelé Randolfe, starý kámo, parťáku.  (Písání, s. 32-34)

Pokud je vám už přes čtyřicet a patříte k fanouškům Beatles, je vám Randolfův večírek nejspíš povědomý.  Ano, je to starý známý Fáfův mejdan z knihy Miroslavy a Jiřího Černých Poplach kolem Beatles (Panton, 1966). Autorem původního překladu, který mezi fandy Beatles téměř zlidověl, je Luboš Trávníček; ten také vymyslel pěkný český protějšek k Lennonovu In His Own Write – Písání. Pro srovnání zde uvádím oba překlady (nahoře Kopetův, níže původní Trávníčkův). Petr Kopet rozdílnost překladů vysvětluje slovy: „Odlišnosti jsou způsobeny v první řadě samotnou povahou Lennonových textů, založených na hře s jazykem, která nabízí mnoho nejrůznějších způsobů překladu.“ Ano, Lennonovy texty jsou překladatelským oříškem už proto, že často nedávají zřejmý smysl ani v angličtině.

Fáfův mejdan

Byl vánoční čas, ale Fáfa byl sám. Kampak se poděli všichni jeho dobří kámošové: Bertík, Dóda, Ruda, Niky, Líza, Béda, Vily, Jája, Dolfi, Pravoslav, Tom, Míra, Lolo, Vilém, Jarmila? Kampak se neska poděli? Fáfa koukal smutečně na jediný pohled k vánocům od svého taťky, který tady nebydlel. „To mi neni jasný, proč sem tak sám, zrovna dyš se čekal pár známejch? přemýšlel Fáfa. Ale pak se dal do zdobení stromečku. Najednou se ozvalo veselé zaťuknutí na dveře. Kdo ale gdo jen to může klepat na moje dveře? Otevřel a tam stál kdo? No jeho kámošové. Bertík, Dóda, Ruda, Niky, Líza, Béda, Vily, Jája, Dolfi, Pravoslav, Tom, Míra, Lolo, Vilém a Jarmila přece. Jen poďte dál, staří braši, přátelé a kamarádi. S velkým výrazem v tváři je Fáfa lípal. Všichni se strkali a křičeli „Šťastný a veselý, Fáfo, a jiné srdečnosti, pak na něho skočili, tloukli ho mocnými údery do hlavy a křičeli: „Nikdy sme tě nemněli rádi, celý ty léta co tě známe. Nigdy si nebyl opravdu jedním z nás, ty mněká hlavo. Víte, zabili ho, ale neumřel přeci sám. Veselý Vánoce-tung, Fáfo, starouši. (Poplach kolem Beatles, s. 71-72)

„Určitě se najdou chytrolíni, kteří se budou divit, že něco z toho nedává smysl, a jiní, kteří budou hledat skryté významy,“ napsal v předmluvě k Písání Paul McCartney, a dodal: „Nic z toho nemusí dávat smysl, a pokud to vypadá legračně, pak to stačí.“  To je výstižné, protože řada Lennonových textů skutečně je zábavnou hrou se slovy. Ale nejen tou!

Lennonovy groteskní prózy se nedají číst najednou. Je třeba je číst ve správné náladě a také je opatrně dávkovat. Pokud budete číst tři Lennonovy knížky chronologicky, tedy od nejstarší k nejnovější, nejspíš si uvědomíte, že mají klesající úroveň: zatímco Písání je svěží a invenční, Španěl na vesnici nápady první knížky spíš rozmělňuje než posouvá dál. Na Nanebepění je patrná marná snaha vrátit se o deset let zpátky; svazek, který vyšel v roce 1986, tedy až šest let po Lennonově smrti, je nesourodou směsicí „vážných“ a groteskních textů. Ty vznikaly převážně v tvůrčí pauze (nebo krizi, chcete-li) mezi albem coververzí Rock´n´Roll (1975) a comebackovým Double Fantasy (1980). „John psal Nanebepění v době, kdy se celý svět ptal, co se s ním děje. Proč už nepíše písničky? Tak tohle se s ním dělo…,“ říká ke vzniku knížky Yoko Ono.

Předchozí knížky vznikly o celé desetiletí dříve. Písání nejspíš během roku 1963, Španěl na vesnici pak o rok později: první svazek vyšel v Británii 23. března 1964,  druhý 24. června 1965. V roce 1963 vydali Beatles své první dlouhohrající desky (Please Please Me, With The Beatles), v roce 1964 další pozoruhodné nahrávky (A Hard Day´s Night a Beatles For Sale). Ze srovnání tehdejších písňových textů a Lennonových próz je zřejmé, že tak vyhraněný smysl pro humor neměl v písňové tvorbě Beatles místo. Teprve později, od roku 1966, kdy Beatles přestali koncertovat a věnovali se výhradně studiové práci, mohl Lennon v rámci Beatles uplatnit všechny stránky své osobnosti. Tím, že Beatles výrazně rozšířili záběr svých textů, se také dá vysvětlit, proč Lennon v roce 1966 zrušil již dříve uzavřenou smlouvu na třetí knihu.

Při podrobnějším zkoumání Lennonových próz v nich objevíme silné emoce i vyhraněný postoj ke světu. Kromě pocitů osamění a melancholie (Já samělý po stromem sed) je častým motivem rodinná disharmonie (Náš táta) a odpor ke světu mocných (Všeobézní holby). To souzní s Lennonovou biografií: osamělé dítě z rozvrácené rodiny, od mládí rebel bez úcty k autoritám, navenek sice arogantní, ale ve skutečnosti zranitelný, citlivý člověk.

 

(John Lennon, Písání, přelovil Petr Kopec, přebal zavrhl a graficky upravil Š-Dan-Čo s použitím kreseb Džona Lemouna, nezodpovědná redaktorka Eva Salámová, vyndalo nakladatelství Argo 1996

John Lennon, Španěl na vesnici, přeložil Jiří Popel, Argo 1999

John Lennon: Nanebepění, přeložili David Záleský a Tomáš Zábranský, Argo 2001)

Všechny články další článek