Christos Tsiolkas o vnějších projevech mužského těla

Přečetl jsem už tisíce knih, ale nevzpomínám si, že by některá měla tak kuriózní začátek jako román Facka (The Slap, 2008) australského prozaika Christose Tsiolkase. Ovšem čtenáře, který po přečtení úvodních řádek nabude dojmu, že má v ruce humoristicko-erotický román vyžívající se v intimitách, čeká zklamání: žádná senzace se nekoná. Facka sice mluví o sexualitě velmi otevřeně, ale jako celek cílí spíš na morální aspekty dnešního života.

Oči nechal zavřené, sen se rozplýval, neodvolatelně odplouval pryč. Hector líně natáhl ruku přes postel. Dobře. Aish už vstala. Vítězoslavně si prdnul a obličej zabořil hluboko do polštáře, aby unikl lepkavému pachu metanu. V klučičí šatně já spát nechci, ohradila se Aisha pokaždé při těch vzácných, nezamýšlených příležitostech, kdy se před ní zapomněl. Za ta léta se naučil ovládat svoje tělo, a jen když byl sám, dopřál si tu radost pustit to ze sebe; prdět a chcát ve sprše, krkat, když byl v autě sám, neumýt se a nevyčistit si zuby celý víkend, když byla pryč na konferenci. Ne že by jeho manželka byla upjatá, pouze jako by jen stěží dokázala tolerovat pachy a vnější projevy mužského těla. On sám by v holčičí šatně bez problémů usnul obklopen vlhkou, opojnou vůní mladých slaďoučkých kundiček. Rozespalý, stále ještě lehce lapen v něžném sevření spánku, se otočil na záda a stáhl ze sebe peřinu. Mladá slaďoučká kundička. Řekl to nahlas.

Connie.                                                                                     

Při myšlence na ni jej sen propustil ze svého objetí. Kdyby ho Aish slyšela, pomyslela by si o něm, že je prasák. (s. 9-10)

Facka tak začíná scénou, kdy se Hector, jeden z protagonistů románu, probouzí ve svém domě v australském Melbourne. I když puritány, kteří jsou možná i dnes přesvědčeni o tom, že některé intimnosti do literatury prostě nepatří, možná až nepříjemně překvapí svou otevřeností (ne nadarmo se Tsiolkasovi říká „enfant terrible australské literatury“), úvodní scéna na pomezí spánku a probuzení má nejen vtip, ale i reálný základ. Hector má sice krásné manželství, ale je to muž v aktivním věku, který má své sny a těžko odolává pokušení. A tak kromě erotických fantazií trpí i vcelku obvyklou ranní chlípností, která vzápětí – po úplném probuzení – přechází. 

(Christos Tsiolkas, Facka, přeložil Tomáš Kačer, Host, Brno 2011)

Všechny články další článek