David Vann: samota a vnitřní běsy

Novela Ostrov Sukkwan aljašského spisovatele Davida Vanna se zabývá složitým vztahem otce a syna. Kde vlastně končí láska a začíná nenávist?  

David Vann se ve své prvotině Legenda o sebevrahovi (2008), jejíž součástí je u nás samostatně vydaný Ostrov Sukkwan, vyrovnává se sebevraždou svého otce. Když mu bylo třináct, přesně tolik jako Royovi z Ostrova Sukkwan, otec si během telefonátu se svou druhou ženou, jak se píše v doslovu ke knize, „ustřelil hlavu“. Novela pracuje s autobiografickými motivy, ale převrací je naruby. Royův vztah k psychicky labilnímu otci Jimovi je složitý a ještě více se vyhraní během dlouhodobého pobytu daleko od civilizace na jednom z aljašských ostrovů.

„Jak tam tak stál v mrholení, běžely mu hlavou věci, které nedokázal pochopit. Ohromný strach téměř pominul, ale v koutku duše si Roy přál, i když tomu nerozuměl, aby otec při pádu ze skály zemřel, aby se mu pak trochu ulevilo, všechno bylo jasné a on mohl prostě žít jako dřív.“ (s. 56)

---

„Jim si uvařil krupicovou kaši, posypal ji hnědým cukrem a sedl si k jídlu, ale znovu se potřeboval na něco dívat a neměl na co. A tak zašel dozadu, přitáhl Roye zabaleného ve spacáku a pokusil se ho v kuchyni posadit na druhou židli, ale nedařilo se mu správně ho ohnout. Modrý spacák už byl příšerně špinavý a kolem kapuce pořád vlhký a tmavý.

Tak dobře, řekl Jim, když nechceš sedět rovně. Prohraboval šuplíky, dokud nenašel provázek a nůžky, omotal Roye provázkem a přivázal ho ke stropnímu trámu… (s. 106)

 

Dusno nuceného soužití, které má otci pomoci dostat se z pocitu úděsného osamění, se v druhé části novely mění ve sled dějů na hranici normality a šílenství. „Hovory s mrtvým synem“ jsou bizarní a morbidní, ale nepostrádají ani smysl pro hodně černý humor: „Nanosil všechno do zadního pokoje k Royovi, ten pořád jenom ležel ve spacáku, nic nedělal a nijak se nezapojoval, jako všichni kluci v tomhle věku (s. 105-106).  (Roy je již několik dní po smrti, pozn. JZ).

Děsivější než tyto pasáže je zjištění, že se po synově smrti otci uleví: „Ale stejně, popravdě řečeno – chceš slyšet pravdu? V některých ohledech se teď cítím líp. (s. 107).

Novela Ostrov Sukkwan je z literárního hlediska trochu syrová a kompozičně nevyvážená, ale i tak (nebo právě proto) je působivá. Autor, který se pokouší navázat na své vzory Williama Faulknera a Cormaca McCarthyho, v knize pracuje s mnoha autobiografickými zážitky. Proto také působí docela přesvědčivě. 

 

(David Vann, Ostrov Sukkwan, přeložil Roman Tilcer, Argo 2011)

Všechny články další článek