Charles Bukowski o životních stereotypech

Ve své poslední rozsáhlejší próze Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení si Charles Bukowski, enfant terrible americké literatury druhé poloviny dvacátého století, položil mnoho otázek po smyslu života. Knížka patří k tomu nejlepšímu a zároveň nejtemnějšímu, co Bukowski napsal.

Z velký části je to síla zvyku, síla, která nás všechny udržuje při životě. Máme kam jít, máme co dělat. Možná tam bude něco zajímavýho. Hloupej sen. Jako když jsem dřív balil ženský v barech. Vždycky jsem si říkal, tohle je ta pravá. Další návyk. Dokonce i při sexuálním aktu jsem si říkal, tohle je taky jen návyk. Dělal jsem, co se ode mě očekávalo. Připadal jsem si směšně, ale stejně jsem pokračoval. Co jinýho jsem měl dělat? Měl jsem přestat. Měl jsem prostě slízt a říct: „Miláčku, děláme hroznou pitomost. Jsme jen nástroje přírody.“

„Co tím myslíš?“

„Pozorovala jsi někdy dvě mouchy, jak šoustají nebo něco takovýho?“

„TY JSI BLÁZEN! JDU PRYČ!“

Nemůžeme příliš zkoumat sami sebe, nebo přestaneme žít, přestaneme dělat cokoli. Jako ty mudrci, který sedí na skále a ani se nehnou. (s. 91)

Charles Bukowski (1920-1994) je autorem mnoha básní, povídek (znamenitý výbor Všechny řitě světa i ta má v českém překladu vyšel v roce 1991, Těžký časy v roce 1994) a románů (Šunkový nářez, česky 1995, Poštovní úřad, 1996, Škvár, 1997 a další). Deníková próza Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení je autentickým záznamem myšlenek starého muže, kterému se čas na tomto světě již krátí („Umřít musíte, stejně jako si každý ráno obout boty.“… „Možná existuje peklo, nebo ne? Jestli existuje, tak se tam určitě dostanu. A víte co? Budou tam všichni básníci a já budu muset poslouchat jejich básně. Utopím se v jejich ješitnosti a samolibosti.“, s. 90). Kapitán je reflexivní prózou, jejímž ústředním motivem je smysl života. Nemocnému Bukowskému („Jsem unavenej. Tělesně i duchovně.“, s. 99) již život smysl nedává. Všímá si životních stereotypů a vidí marnost lidského počínání. Pokud byl dříve cynik a posměváček, který dokázal všechno zlehčovat, v Kapitánovi najednou zvážněl. Perspektivu již nevidí žádnou.

 

(Charles Bukowski, Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení, přeložil Jan Brázda, Pragma 2001). Autorem ilustrace převzaté z knihy je Robert Crumb.

Všechny články další článek