Abeceda bláznů Sebastiana Faulkse

Abeceda bláznů aneb Život Pietra Russella ve 26 kapitolách od A až do Z je formálně vytříbený román britského prozaika Sebastiana Faulkse. I když vznikl jako postupně doplňovaná křížovka, není samoúčelnou hříčkou: je to román, který nepostrádá psychologickou hloubku a věrohodnost, road movie, která se rozmáchne do několika světadílů, intimní místopis, který na osudech dvou generací obsáhne druhou polovinu dvacátého století.

Sebastian Faulks (1953) je známý především jako autor znamenitého válečného románu Ptačí zpěv (Birdsong, 1993, česky 2008). I když je autorem celkem patnácti próz, v češtině mu kromě Ptačího zpěvu a „bondovky“ Peklo pro zvané (Devil My Care, 2008, č. 2009) vyšly tři prózy –  zatímco romány Případ Engleby (Engleby, 2007, č. 2009) a Po stopách člověka (Human Traces, 2005, č. 2007) jsou hlubokými sondami do lidské psychiky, Abeceda bláznů (The Fool´s Alphabet, 1992) je intimním místopisem, který zachycuje početí, zrození, mládí a část dospělého věku Pietra Russella. I Pietro je svým způsobem typicky faulksovskou postavou: přecitlivělé dítě, které má problémy s vrstevníky, později dospělý muž, který má o sobě neustálé pochybnosti a složitě hledá „mír se světem“. Křehkou Pietrovu psychiku poznamená předčasná smrt milované matky i krach osudového vztahu se spolužačkou Laurou, z něhož se vzpamatovává několik let. V Abecedě bláznů Faulks píše básnickým jazykem o nejniternějších pocitech rozjitřené, bolavé duše. Čtenář, který není ochoten se ponořit do myšlenkového světa hlavní postavy, román nejspíš odloží, a pokud ne, bude ho Pietro, který nejednou reaguje rozporuplným způsobem, přinejmenším dráždit. Pietro totiž není předvídatelnou postavou: například ve chvíli, kdy mu manželka oznámí, že je těhotná, pociťuje radost, ale také „závan“ smrti.

Měl pocit, jako by se mu tělo chvělo blízkostí smrti. Poslouchal šramocení plic, jak dýchal, a litoval každé cigarety, která k tomu mohla přispět. Vnímal jemnou tkáň svého masa a představoval si, jak jeho cévy začínají nabobtnávat a ucpávat se a jejich fantastická spletitost zůstává bez povšimnutí až do chvíle, kdy už bude pozdě. Představoval si v duchu velké orgány svého těla, játra, ledviny – věci, k nimž se choval přezíravě –, jak se začínají vydouvat a hnít. A nejvíc ze všeho vnímal tlak temnoty a strach z toho, že ho někdo vypne jako světlo. (s. 56)

I když Abeceda bláznů vznikala podobně jako doplňování políček do křížovky – Faulks si nejprve sepsal místa od A do Z jako kulisy, v nichž se příběh Pietra Russella a jeho rodičů bude odehrávat, – přes množství časových rovin nepostrádá věrohodnost a soudržnost. I když příběh je v první řadě introspekcí, obsahuje řadu postřehů z celého světa a v neposlední řadě i krásné milostné scény. Ta nejlepší z nich v působivé retrospektivě zachycuje početí Pietra Russella v italské Zanici. Vzhledem k tomu, že tato příhoda nemá v nelineárním příběhu funkci pointy ani závěrečného rozuzlení, je možné ji tu ocitovat celou.    

Tak zoufale si přál mít dítě, zanechat nějaký otisk sebe a toho, čemu věřil; něco, co bude ze všech sil žít dál, až on sám zemře. Říkal si, že když se bude hodně soustředit, když zapojí všechnu svoji vůli, snad se mu podaří to splynutí přivolat; nic jiného ho nemohlo smířit s nepochopitelnými dny války a nahodilými tragédiemi míru.

A tak si Russell, ač nebyl od přírody nadán představivostí, v naléhavosti své touhy začal představovat, co se pod ním odehrává. Cítil, jak se v něm sbírají síly, připravené na uvolnění, a když přišla vrcholná křeč, zadržel ji, ovládl své pohyby, jednou, dvakrát, dokud neměl pocit, že už tu sílu nemůže nic zastavit. A když ji vypustil, mocně se zachvěl a vykřikl, ne uspokojením, ale nadějí a touhou. V duchu viděl, jak mléčná tekutina tryská a útočí na růžové maso; a pak, když obrázek začal ztrácet jasné kontury, si představil nebezpečnou cestu svého statečného vyslance. Představil si ho, jak putuje cestičkami, které vypadají, jako by je ozařovalo růžové světlo svíček, chodbičkami, trubkami a křižovatkami, unášen jen silou jeho naděje. Pak otevřel oči a podíval se pod sebe na nahé tělo a tvář ženy, kterou miloval, zabořil s pláčem tvář do jejího krku a usilovně si přál, aby semeno dorazilo bezpečně do cíle. (s. 255)

 

Sebastian Faulks, Abeceda bláznů, přeložila Veronika Lásková, BB/art. s.r.o., Praha 2007

předchozí článek Všechny články další článek