Knihy roku 2015

Nejpozoruhodnějšími českými knihami jsou kupodivu dva velmi obsáhlé romány. Zatímco Zábranského Martin Juhás čili Československo udivuje vnitřní energií, autorovou fantazií i mimořádně košatým jazykem, Faktorův román Jiříkovy starosti o minulost je až cynicky věcným, přímočarým a nelítostným návratem do dětství v Praze 60. a 70. let. Z překladové literatury stojí za pozornost zejména Mo Jenova mnohovrstevnatá Země alkoholu a Jääskeläinenův velmi vtipný Literární spolek Laury Sněžné.

Česká literatura

David Zábranský: Martin Juhás čili Československo (Premedia Group)

Pokud někdo Davida Zábranského již odepisoval s tím, že svou někdejší oceňovanou Slabost pro každou jinou pláž už nikdy nezopakuje, po přečtení téměř šestisetstránkového románu Martin Juhás čili Československo nejspíš změní názor.  Zábranského demýtizační fraška z první republiky a válečných let pokračuje ve šlépějích kdysi zakazovaných Škvoreckého Zbabělců, ale v mnoha ohledech jde ještě dál. Autor sice pracuje s historickými fakty i kulisami, ale nenechává se jimi spoutat; naopak, jeho fantazie je bezbřehá. Martin Juhás je čtivý, dějem nabitý román s prvky magického realismu. Zábranský v něm zesměšňuje nejen čecháčkovské „hrdinství“, ale také nejednu sexuální libůstku.

Jan Faktor: Jiříkovy starosti o minulost. Román o dospívání v divoké době (Plus)

Určitě jeden z nejlepších románů o československé normalizaci. Faktorův Jiřík je někde napůl cesty mezi Šabachem a Kunderou: se Šabachem ho kromě společného tématu (dospívání, rebelie, generační spory) spojuje i hřejivá citovost, s Kunderou pak ironie i schopnost velmi krutého, přímočarého odsudku. Stačí si všimnout, s jakou láskou v knize zachytil ženy ze svého okolí (tety a babičky) a s jakou nenávistí popsal svého otce. Hnacím motorem prózy je sexuální zrání hlavního hrdiny; v tomto ohledu je Faktor velmi otevřený a ochotný zacházet až do největších intimností.

Světová literatura

Mo Jen: Země alkoholu (Mladá fronta)

Země alkoholuje po Krvi a mlíku druhým Mo Jenovým románem, který vyšel v českém překladu. Autor jedenácti románů, který se „učil“ u Bulgakova, Faulknera a Márqueze, dostal Nobelovu cenu za svůj „halucinační realismus“. To dokonale vystihuje Zemi alkoholu, složitě komponovaný román, v němž se mísí krása s ošklivostí tak přirozeně, jako snad v žádné jiné próze. Za pozornost stojí také znamenitý překlad Denise Molčanova.

Sjón: Měsíční kámen. Příběh chlapce, který nikdy nebyl (dybbuk)

Sjón, vlastním jménem Sigurjón Sigurdsson, je nejznámější současný islandský spisovatel. Měsíční kámen je po Synovi stínu druhým románem,  který se dostal do ruky i českému čtenáři. Příběh šestnáctiletého Máni Steina, který si vydělává na živobytí tím, že – v době, kdy je homosexualita považovaná za „prasárnu“ – zájemcům nabízí své mladé tělo, je stejně jako předchozí Syn stínu prózou o lidském pokrytectví. Sjónův román je napsaný úsporným jazykem a přes ponurost v sobě skrývá skrývá vášeň, cit i značnou dávku nonkonformity.

Haruki Murakami: Muži, kteří nemají ženy (Odeon)

Zatímco ve svých románech Murakami udivoval především epickou šíří a bohatou fantazií, ve svých povídkách je ještě křehčí a lyričtější než  dřív. Jeho povídky o ženách, manželské nevěře a ženské nevyzpytatelnosti mají nejednou podobu velmi intimního rozhovoru v přítmí vylidněného baru, v němž jako kulisa hraje ztišená jazzová hudba. Murakami píše o vášnivé lásce, která opravdu bolí a zraňuje; i když se místy blíží k hranici kýče, nikdy ji nepřekročí.

Psi Ilmari Jääskeläinen: Literární spolek Laury Sněžné (Paseka)

Literární spolek Laury Sněžnéje detektivkou s prvky sci-fi, absurdní groteskou i zcela vážným zamyšlením nad životem a uměleckou tvorbou. I když srovnání s Davidem Lynchem nebo raným Murakamim je přece jen trochu přehnané, finský prozaik Psi Ilmari Jääskeläinen je opravdu zručný a zábavný autor! Jeho Literární spolek Laury Sněžné je adeptem na nejvtipnější knihu loňského roku.

předchozí článek Všechny články další článek