Hrdinové našich dnů (8.): Potvory Sylwie Chutnikové

„Hrdinové“ v uvozovkách. Galerie neobvyklých, bizarních a nejednou přímo odstrašujících postav ze současné české i světové prózy. Postavy, které až na výjimky „stvořila“ dnešní společnost bez vizí a ideálů. Halina Břitva a Celina Rána z románu polské prozaičky Sylwie Chutnikové Potvory. Thelma a Louise po polsku.

Když si čtenář-muž přečte zadní záložku Potvor, na níž je text o Sylwii Chutnikové, nejspíš  dojde k závěru, že má v ruce feministický román a knihu odloží. Chyba! V Potvorách se Halina Břitva a Celina Rána sice mužům za svůj zpackaný život mstí, ale pečlivě si přitom vybírají.  Necílí na „normální“ muže,  ale především na agresory, primitivní násilníky a mocné „šmejdy“, kteří vládnou penězi a myslí si, že jim svět proto leží u nohou. „No, víte, v týhle zemi se k penězům nedostanete, když si nepřizpůsobíte pár paragrafů,“ říká hlídač parkoviště o svém zaměstnavateli Kossakovském, mocném developerovi, jenž je polskou obdobou českých „kmotrů“. A právě Kossakovski, „šmejd“ non plus ultra, se po řadě skromnějších „cílů“ dostává na mušku našich „potvor“.

„Mami, mami, a kdo mi celý dětství vtloukal do hlavy zjevený pravdy o odvaze, nezlomným duchu a spravedlnosti? Nedělám nic jinýho, než že o ni bojuju. (s. 79)

Potvory Sylwie Chutnikové mají v české literatuře svůj pendant v čerstvě oceněném románu Emila Hakla Skutečná událost. I když vycházejí z jiných zdrojů – zatímco příběh Sylwie Chutnikové čerpá  z varšavského městského folklóru, Haklova „hrdinu“ přitahuje krajní levice –, nabízejí stejné řešení: tam, kde je zřejmá neúcta k zákonům a morálce a policie a soudy nefungují tak, jak by měly, je třeba vzít spravedlnost do svých rukou. Zatímco Hakl svou „pomstu“ v závěru románu relativizuje (opravdu se to stalo, nebo to byl sen?), Chutniková po vzoru loupežnických legend dovádí příběh až k tragickému konci. Pomsta je sice sladká, ale zároveň hořká  – doslova jako jed.

Halina a Celina, které osud zahnal do kouta, sekají drápy jako kočky: pomsta se stala jejich životním programem.

Za jejich neuvěřitelnou sílu a odhodlání totiž nemohly posilovny ani steroidy, ale opravdová naštvanost, taková, jakou známe z dětství, když nám někdo zlomil pastelku. Když nám někdo přebral kluka, když nás někdo nespravedlivě obvinil, když nás někdo ponížil.

Proč se ty holky tak bijou? Protože se chtějí pomstít. Ale čemu? Životu a smrti. (s. 84)

I když Halina i Celina v koutku duše stále sní „o muži, který je obejme kolem ramen a pohlédne jim hluboko do očí“, muži z jejich života nenávratně mizí. Halinin otec rodinu opustil, děda zemřel a přítele, aktivistu Antka, v souvislosti s Kossakovského developerským projektem zabili. Celinina přítele porazilo auto a její další vztahy byly spíš k pláči; z jednoho kluka se „se vyklubalo pěkné trdlo, z druhého bankrotář, ze třetího impotent a čtvrtý, než se z něj mohlo cokoli vyklubat, zdrhnul za hranice“ (s. 49).

Chutniková napsala zcela současný román, v němž se odráží mnoho problémů polské společnosti. V Potvorách ožívá odvrácená tvář současná Varšavy, která víc než turistický cíl připomíná „plesnivý krajíc chleba“. I když některé postavy mohou mít své skutečné předobrazy, Potvory samozřejmě nejsou realistickým románem. Chutniková sice čerpá z chmurné reality, ale její poetika se napájí i z lidových legend, scén z akčních filmů a telenovel.

Sylwia Chutniková píše o současnosti přímočaře, bez sentimentu a smířlivosti. Její Potvory jsou proto jako rána na solar.     

 

Sylvia Chutniková, Potvory, přeložila Michala Benešová, Argo, Praha 2014

předchozí článek Všechny články další článek