Hrdinové našich dnů (10.): Obtloustlý mimoň Oskar Wajd

„Hrdinové“ v uvozovkách. Galerie neobvyklých, bizarních a nejednou přímo odstrašujících postav ze současné české i světové prózy. Postavy, které až na výjimky „stvořila“ dnešní společnost bez vizí a ideálů. Jako další tragická ústřední postava Krátkého, leč divuplného života Oskara Wajda, znamenitého románu, za nějž Junot Díaz dostal Pulitzerovu cenu.

Ve druháku se Oskarova váha vyhoupla na obludných sto dvacet kilo (sto třicet, když byl v depresi, což bylo často) a všem bylo konečně jasné, zvlášť členům jeho rodiny, že se z něj stal místní parigüao. (s. 28)

Do doby, než se proměnil v „obézního strašáka“, byl Oskar hezké dítě; neměl nouzi ani o kamarádky. „Mimoň“ se z něj stal až na střední škole, kdy se začal čím dál víc vymykat ze „stáda“. Jako dítě bez otce totiž postrádal příklad „chlapského“ chování, takže se neuměl ani pořádně porvat; byl to „sociální introvert, který se v hodinách tělocviku třásl jako osika a sledoval mimoňské britské seriály jako Doctor Who…“ Jako příliš plachý a „cáklý“ se začal víc a víc uzavírat do světa fantazií a komplexy si začal léčit přejídáním. Tak se z něj stal místní „parigüao“, což je dominikánský výraz pro toho, „kdo netančí, kdo s nikým nespí, z koho si druzí tropí žerty“.

Ale nejhorší na tom všem byla jeho příšerná vizáž. Polozauzlované vlasy nosil sestříhané do portorikánského afra, na nose mu seděly brýle se skly jako dna od půllitrů – jeho jediní kamarádi Al a Miggs jim přezdívali „anti-prci věcičky –, horní ret mu obrůstal odpudivý knírek a ke všemu měl oči posazené těsně u sebe, díky čemuž vypadal poněkud retardovaně. Oskar byl mimoň už od raného dětství … V době, kdy jsme se my ostatní učili hrát vybíjenou, hrát čáru, řídit auto staršího bráchy a krást prázdné láhve pod nosem rodičům, Oskar hltal Lovecrafta, Wellse, Burroughse, Howarda, Alexandera, Herberta… (s. 29–30)

Střední škola je pro nevzhledné introverty, jakým byl Oskar, nepochybně peklem. Oskar se stal tím nejsnazším terčem, takže byl neustále vystaven opovržení, ponižování i přímé šikaně. Nejvíc ho však trápilo, že všechny dívky v jeho okolí „zásadně chodily se svalnatými mulaty nebo latinskoamerickými plejboji“. Mohla některá z nich ocenit, že už „milionkrát“ přečetl Tolkiena, zvlášť v 80. letech minulého století, kdy Pán prstenů ještě neměl komerčně úspěšnou filmovou podobu? Těžký je život knihomolů, zvlášť když nemají vypracované svaly a jsou k tomu navíc tak úděsně introvertní!

Jeho citové rozpoložení – ona gravitační masa lásky, strachu, touhy duševní i tělesné a rozkoše, kterou dokázal zacílit na kteroukoliv dívku v sousedství bez ohledu na vizáž, věk nebo dostupnost – mu lámalo srdce každičký den. Přestože sám ji považoval za obrovskou doutnající sílu, ve skutečnosti to bylo spíše něco jako duch, protože si jí nikdy žádná dívka nevšimla. (s. 32)

Tragická postava Oskara má svůj skutečný předobraz. Díaz ho vytvořil podle bratra dívky, s níž chodil na vysoké škole. Vypraveč Junior – Díazovo románové alter ego – s Oskarem dokonce bydlel na koleji Rutgersovy univerzity a byl svědkem jeho dvou neúspěšných pokusů o sebevraždu. Oskar se sice na konci románu zamiluje do mnohem starší ženy a prožije s ní něco na způsob „milostného vztahu“, děj však neodvratně spěje k velmiFoto © Sarah Lee tragickému konci. Předpověď Oskarovy sestry, že umře jako panic, se tak do puntíku vyplní.

Díazův Krátký, leč divuplný života Oskara Wajda patří mezi důležité prózy počátku nového tisíciletí: je to román velmi prostořeký, v mnoha ohledech krutý a nelítostný, ale zároveň i dojímavý. Postavou nešťastného Oskara se samozřejmě nevyčerpává. V paralelní dějové linii se Díaz vrací dále do historie minulého století a líčí neméně silný příběh z Dominikánské republiky za úděsného Trujillova režimu. Oskar Wajd sice již žije v jiné době, ale šťastný a spokojený rozhodně není. To, že se vymyká ze „stáda“, je plachý a ještě k tomu má daleko k dobovému ideálu krásy, je pro něj doslova cejchem vypáleným na čelo. Obrovské množství touhy a lásky, které v sobě nosí, nikoho nezajímá.

 

Junot Díaz, Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda, přeložila Barbora Punge Puchalská, Argo, Praha 2009, 316 stran

předchozí článek Všechny články další článek