Uvnitř seschlý ořech, navenek záplava barev a plodnosti
Za Alpami je moderní román polemického ražení, který programově odmítá mnoho myšlenkových klišé; je i velmi otevřený v zobrazení sexuálních motivů lidského jednání. Pokud David Zábranský v předchozím Martinu Juhásovi přistoupil k demytizaci první republiky a protifašistického odboje, ve svém novém románu jde až do úplné současnosti. Autor, jenž byl svého času srovnáván s Milanem Kunderou, svůj nový román otevírá tématem emigrace, které tu není důsledkem politických tlaků, ale čistě pragmatického rozhodnutí jít za lepším, svobodnějším životem.
Román Davida Zábranského Za Alpami, básnická sbírka Obcházení ostrova Milana Děžinského, obsáhlá biografie Magor a jeho doba od Marka Švehly a Knihy Jakubovy polské prozaičky Olgy Tokarczukové v překladu Petra Vidláka - to jsou podle Moderní revue nejlepší knihy roku 2017. 
Pokud někdo Irvina Welshe po vydání Pohlavních životů siamských dvojčat předčasně pohřbil, měl by zpozornět. Ve Slušné jízdě se autor vrací z Ameriky zpátky do rodného Leithu k postavám známým ze svých starších knih Lepidlo a Porno, a těsně před šedesátkou přímo srší energií a vtipem. 
Milan Děžinský je český básník střední generace, který už léta dokáže zaujmout křehkostí, neotřelou obrazností a jemným humorem. Obcházení ostrova je jeho v pořadí již šestou básnickou sbírkou od roku 1996, kdy debutoval knížkou s názvem Černá hodinka. Obcházení ostrova sice už nejspíš nebude nominováno na Magnesii Literu jako jeho tři předchozí sbírky, ale solidní úroveň si zachovává. 
Nizozemský prozaik Arnon Grunberg se na výsluní dostal před třiadvaceti lety hned svou prvotinou Modré pondělky; od té doby vydal pod svým jménem jedenáct románů, další dva publikoval pod pseudonymem Marek van der Jagt. Grunbergův nový román Mateřská znaménka, který je pronikavou sondou do duše dnešních lidí, v češtině vychází pouhý rok po vydání v holandském originálu.
Román Anny Bolavé Do tmy patří k nejlepším českým prozaickým debutům posledních let. Halucinogenní příběh maloměstské sběračky bylin, která se víc a víc noří do těžké deprese, do sebe svou nepředvídatelností čtenáře přímo vtahuje. 
V Troskách jednoho deníku se básník Daniel Hradecký vrací o deset let zpátky, do léta roku 2006, kdy jako léčený alkoholik prožil svůj „prázdninový, rekreační tobogán do pekel“. Tato ďábelská jízda začíná propuštěním z liberecké protialkoholní léčebny, pokračuje odhodláním vydržet „na suchu“ a končí – jak jinak – prudkým sešupem až na úplné dno. Hradeckého text je rozsahem skutečným torzem, ovšem intenzitou a schopností pojmenovávat věci pravými jmény překonává nejeden tlustospis.
Opus magnum polské prozaičky Olgy Tokarczukové s názvem Knihy Jakubovy je ohromující nejen rozsahem, ale především celkovým pojetím: širokodechostí, zalidněností, způsobem vyprávění, šťavnatým jazykem a velkým přesahem.
Knihy Bořka Mezníka (1974) píše sám život. Autor, který před deseti lety debutoval básnickou sbírkou Ásně, nyní přichází se souborem pětaosmdesáti krátkých próz Vy mně taky. Jako autor poučený Charlesem Bukowskim píše přímočaře, bez kudrlinek a ornamentů. Jeho chronologicky seřazené postřehy, záznamy a mikropovídky sice leckdy působí drsně, ale naštěstí ne silácky – na to je příliš citlivý.
„Hrdinové“ v uvozovkách. Galerie neobvyklých, bizarních a nejednou přímo odstrašujících postav ze současné české i světové prózy. Postavy, které až na výjimky „stvořila“ dnešní společnost bez vizí a ideálů. Štěpán Hrdina z novely Ondřeje Horáka Nebožtík je zdařilým portrétem sebestředného pseudoumělce, který je povrchní až hrůza, ale za každou cenu chce být „cool“.