Nick Cave: Skeleton Tree jako hledání ztracené rovnováhy

Zamyšlení nad novým albem Nicka Cavea & The Bad Seeds Skeleton Tree, v jehož skladbách se skrývá mučivá bolest ze ztráty patnáctiletého syna Arthura. Vydání alba, jež je vedle dvacet let staré nahrávky The Boatman´s Call Caveovou nejosobnější – a také nejtklivější – nahrávkou, předcházela celosvětová premiéra filmu One More Time with Feelin. Film i album nutně musely vzbudit protichůdné ohlasy, protože ne každý posluchač je schopen tak silné emoce vstřebat. Sotva čtyřicetiminutové album i téměř dvouhodinový film z jeho nahrávání totiž zachycují Nicka Cavea ve chvíli, kdy je psychicky na dně a pokouší se z toho dostat pomocí hudby. Ve chvíli tragické smrti Arthura Cavea bylo album Skeleton Tree sice již nahrubo rozpracované, ale bolest – zejména v Caveově hlasu – je i tak přítomná ve všech osmi skladbách.

Ve filmu One More Time with Feelin Cave přiznává, že po smrti syna úplně ztratil schopnost vytvářet hudbu. K rozpracovanému albu se vrátil až ve chvíli, kdy pochopil, že jedině hudba mu může pomoci se z tvůrčí krize vymanit. K tomu samozřejmě potřeboval člověka, o nějž by se mohl opřít. „Co bych dělal, kdybych neměl Warrena Ellise,“ říká ve filmu o svém příteli z dlouholetého tvůrčího tandemu. Ve filmu Cave překvapivě zmiňuje i svůj obdiv k českému fotografovi Miroslavu Tichému, podivínskému voyeurovi, který fotografoval ženy vlastnoručně zhotovenými teleobjektivy. Působivost jeho zažloutlých a neostrých fotografií spočívá v programovém amatérismu a technické nedokonalosti. Tento přístup samozřejmě funguje i v hudbě, pro Skeleton Tree to však platí jen zčásti, protože Cave má za sebou mimořádné muzikanty.

I když starší desky Bad Seeds s Blixou Bargeldem byly v mnoha ohledech velmi pozoruhodné, Warren Ellis dodal Caveovým písním opravdu delikátní, nenapodobitelný zvuk. To, co začalo už na předchozím albu Push the Sky Away, nyní pokračuje v ještě křehčí podobě na Skeleton Tree. Bad Seeds teď už ani nechtějí znít jako rocková kapela a ze zpěváka, který kdysi vyšel z postpunku zkříženého s blues, se stal těžko zařaditelný šansoniér; zároveň je to jeden z mála bývalých rockerů, který nežije jen z omílání starých hitů, ale posunuje se pořád dál. Zvuk Skeleton Tree je hodně komorní: za dominujícím Caveovým hlasem slyšíme klavír, varhany, basu, bicí, místy smyčce nebo vibrafon a množství neobvyklých elektronických zvuků – a samozřejmě také tklivé doprovodné vokály. Nick Cave je jako zpěvák evidentně mimo formu: často nezpívá, ale jen deklamuje, jeho hlas zní unaveně a místy dokonce selhává. Ale v takto osobních písních opravdu není virtuozita namístě! Vždyťv krásné skladbě Distant Sky se i sopranistka Else Torp vzdává operních manýr a zpívá hladivým hlasem dlouhé rovné tóny!

Vypjatou emotivností Skeleton Tree snese srovnání s loňským mimořádným albem Sufjana Stevense Carrie & Lowell. Obě alba vznikla z bolesti ze ztráty blízkého člověka, obě jsou niterná a bolestná. Ovšem ztráta dítěte je přece jen něco jiného než ztráta stárnoucí matky, navíc psychicky nemocné a závislé na alkoholu. Zatímco Carrie & Lowell je tříští vzpomínek a smutku, v níž je místo i na výčitky, Caveovo album je výrazem koncentrované bolesti. V úvodní písni Jesus Alone je zachycen synův tragický pád ze skály („Spadl jsi z nebe / zřítil ses do prostoru /nedaleko řeky Ardur / květiny vyrazily ze země / jehňata vystřelila z lůna svých matek…“), v dalších lze vystopovat nejen beznaděj, ale i touhu po blízkém člověku, jež vyvrcholí v srdceryvném milostném vyznání s příznačným názvem I Need You. Následuje již zmíněná Distant Sky jako obraz posledního rozloučení a závěrečná Skeleton Tree, v níž jako by zpěvák opět našel sám sebe. Na začátku filmu One More Time with Feeling Cave totiž zmiňuje, že ve svých textech již není schopen pracovat s ucelenými příběhy, ale jen s nahodilými obrazy. To platí pro většinu alba, závěrečnou skladbou však jako by se vracel ke svým dřívějším nahrávkám. Melodická, tradičním způsobem vystavěná píseň Skeleton Tree je krásnou, úlevnou tečkou na závěr.

Album Skeleton Tree nemůže být dokonalé, protože zachycuje skladatele a zpěváka v hluboké osobní krizi. Nick Cave se v těžké chvíli naštěstí dokázal opřít o Warrena Ellise a ostatní členy Bad Seeds a vytvořit zvukově krásné a neobyčejně emotivní album, které mu nepochybně pomohlo najít alespoň část ztracené rovnováhy.  

 

Nick Cave & The Bad Seeds, Skeleton Tree, Bad Seeds Ltd. 2016, 39:44 minut

Nick Cave, One More Time with Feeling, režie Andrew Dominik, VB/F, 2016, 112 minut

předchozí článek Všechny články další článek