Opravdu má moderní hudba to nejlepší za sebou? Celá řada zdařilých alb z roku 2013 mluví o opaku:
Moderat: II
Daft Punk: Random Acces Memories
Boards Of Canada: Tommorow´s Harvest
DJ Koze: Amygdala
Nick Cave: Push the Sky Away
Kurt Vile: Wakin On a Pretty Daze
John Grant: Pale Green Ghosts
Chválu v první řadě zaslouží potemnělé a zvukově vynalézavé album Moderat II. I když všichni tři členové Moderat vyšli z techna, dnes vytvářejí silně emotivní hudbu, která vychází z nahodilých nápadů a improvizací a ve výsledku je konglomerátem různých stylů. Uvolněnější a popovější tvář elektronické hudby představuje nové album francouzských Daft Punk – Random Acces Memories. Muzikanti, kteří také vyšli z techna, dozráli a jsou nad věcí; svou hudbou se nepochybně dobře baví. Jejich album překvapí nejen množstvím tradičních rockových nástrojů (kytara, basa, bicí, elektrické piano), ale i nasazením studiových muzikantů, kteří hrají jako o život. Majestátní zvukovou krásou překvapí comeback Boards Of Canada nazvaný Tomorrow´s Harvest. Album, které vyšlo po osmileté tvůrčí pauze, se od předchozího The Campfire Headphase dost výrazně liší – ty tam jsou rozpité zvukové krajiny a místy až bukolický nádech některých kompozic. Nové skladby jsou dokonalým soundtrackem k dnešku: namísto barev je tu temnota, namísto štěstí zlá předtucha. Zcela stranou pozornosti zůstalo pestré a vyzrálé album Amygdala německého producenta, který si říká DJ Koze.
Amygdala patří mezi alba, která na první poslech působí bizarně, ale s každým dalším poslechem je zřetelnější jejich zvukomalebnost a melodičnost. Velký podíl na tom má i řada přizvaných hostů – od Saschi Ringa až po Matthewa Deara.
Z nahrávek, které ctí tradiční podobu rockové písně, zaslouží pozornost především Nick Cave se svým albem Push the Sky Away. Cave se tu podobně jako před čtvrt stoletím na albu The Good Son opět proměnil z divokého rockera v šansoniéra; i když albu vévodí jeho hlas, album je působivé především díky minimalistickému, delikátnímu zvuku. V pozoruhodného rockového písničkáře vyzrál také Kurt Vile na svém posledním albu Wakin On a Pretty Daze. Jeho album působí tak uvolněně a samozřejmě, až 
má posluchač dojem, že Vile písně „sype z rukávu“. Rockovou píseň se slokami a opakujícími se refrény ctí také John Grant. Jeho až bolestně naléhavé album Pale Green Ghosts však oproti Grantovým dřívějším nahrávkám překvapí elektronickým zvukem a sladkými syntezátorovými vyhrávkami. Ve spojení s Grantovým přímočarým projevem však jde o velmi opojnou kombinaci.
Z české hudební produkce stojí za největší pozornost do detailů dotažené album Šero krnovských Bratří Orffů, které – podobně jako zmíněné Tomorrow´s Harvest skotských Boards of Canada – vyšlo po dlouhé odmlce. Žánrově těžko zařaditelné Šero je plné velmi intimních, niterných písní. Na albu se podílel i laptopový písničkář Kittchen, jehož Radio také patří k pozoruhodným nahrávkám loňského roku.