Nahrávky roku 2011

Rok 2011 byl na pozoruhodné nahrávky opravdu bohatý. Jak však z toho množství vybrat jednu jedinou? Nezbývá než dát řadu skvělých desek stranou: třeba Seven Seas Avishaie Cohena, Devil´s Walk Apparata nebo The Kings Of Limbs Radiohead. 

Album roku

P. J. Harvey: Let England Shake

Od doby, kdy ve svých třiadvaceti letech vydala debutové album Dry, urazila britská písničkářka Polly Jean Harvey na hudební scéně pořádný kus cesty. Její alba jsou povětšinou syrově drásavá a řezavá – zvláště to platí pro raná alba Dry (1992) a Rid Of Me (1993). I když se v souvislosti s ranou tvorbou P. J. Harvey hovořilo o nervní „menstruační“ lyrice, v posledních letech písničkářka směřuje ke zklidnění a zvukomalebnosti. Neznamená to však, že by se z její tvorby vytrácelo napětí – jen se z povrchu „stěhuje“ dovnitř.

Příklon k harmonii byl patrný již u oceňovaného „rockového“ alba Stories From The City, Stories From The Sea (2000); vyvrcholil u křehkého alba White Chalk (2007). Let England Shake staví na kontrastu křehké, silně emotivní hudby a kritických textů. (To, že se písničkářka kriticky vyjadřuje k současnosti, bylo zároveň i zdrojem kritických ohlasů). Mimořádně citlivá instrumentace, tlumené emoce, překvapivě něžný a procítěný zpěv (ve skladbě On Battleship Hill P. J. doslova trylkuje) i obavy a znepokojení ze současného světa, to vše dělá z Let England Shake mimořádné album, které překračuje hranice „rockového písničkářství“. 

 

Překvapení roku

Nicolas Jaar: Space Is Only Noise

Zcela mimořádný debut jednadvacetiletého Nicolase Jaara je eklektickou směsí současné elektronické hudby, jazzu, world music a minimalismu. Uvolněná, zábavná i dobrodružná nahrávka, excelentní ukázka hudby 21. století.

 

Thurston Moore: Demolished Thoughts

Sólová nahrávka frontmana Sonic Youth Thurstona Moorea (1958) překvapí něhou, melancholií i téměř akustickým zvukem s krásným zvukem violy. Albem se Moore vyrovnává s rozchodem se svou dlouholetou partnerkou Kim Gordon. Jeden novinář o albu napsal, že mu nemůže porozumět nikdo, komu ještě nebylo padesát. To je samozřejmě nadsázka, ale možná na tom něco je; pak nezbývá než konstatovat, že hudba takovýchto padesátníků pro 50+ je prostě krásná.

 

Elbow: Build A Rocket Boys!                

Elbow jsou originální kapela, která navazuje na pozdní Genesis a raná alba Petera Gabriela; tomu se ostatně barvou hlasu blíží i zpěvák Elbow Guy Garvey. Elbow jsou těžko zařaditelní: někdo se je snaží vměstnat mezi Coldplay a Radiohead, jiný mezi Snow Patrol a Sigur Rós. Dlouhé hymnické i baladické skladby na albu Build A Rocket Boys! potvrzují, že si Elbow i přes komerční úspěch laťku nesnížili – a to není úplně obvyklé. Poslouchat skladby z posledních tří alb Elbow je pro posluchače opojné a dobrodružné. Elbow totiž často narušují schéma rockové písničky se slokami a refrény, takže jsou nepředvídatelní a svěží.

Všechny články další článek