Sedmasedmdesátiletý trumpetista Laco Deczi, který žije už téměř třicet v New Yorku, má pořád energie na rozdávání. Potvrzují to nejen pravidelná jarní a podzimní turné po Čechách a Slovensku, ale i množství vydaných nahrávek. Tou poslední je kompilace nejlepších skladeb, které se svou Celulou nahrál. CD nazvané Laco Deczi – Collection je pestré a ukazuje hned několik Decziho hudebních tváří.
Forever Again! (1.)
Nahrávka nazvaná prostě a jednoduše Laco Deczi – Collection vyšla s vročením 2014 a obsahuje třináct remasterovaných jazzových skladeb. Autorem jedenácti z nich je sám Deczi, jednu (Samba
Kozacik) napsal Decziho baskytarista Michael Krásný, další s názvem I remember Clifford věnoval její autor Benny Golson Decziho velkému vzoru, americkému trumpetistovi Cliffordu Brownovi (1930–1956), který v pouhých pětadvaceti letech zemřel při autohavárii. Collection je kompilací starších i novějších skladeb; například krásná balada Forever Again pochází ze stejnojmenného alba Laca Decziho & Celuly z roku 2002, Soup made from the missionary a Velociped se pod mírně pozměněnými názvy objevily už na albu věnovanému bájnému ostrovu Gadula Island (2002), pomalá skladba Painter Mikulka, v níž vede dialog trubka s klavírem, byla již na playlistu alba Laco Deczi Plays ballads a rozverná skladba se zvukem varhan Steve Garage se objevila hned na dvou albech Celuly, Horse Manure (1997) a Gas (2001).
Collection představuje tři trumpetistovy hudební tváře: Decziho jako romantika, autora krásných balad jako je Forever Again nebo For Peter, jako bouřliváka, který do skladeb promítá svou neutuchající energii a řídí se heslem „buď šlapu a jede to, nebo to stojí za prd“, a nakonec i jako autora, jemuž na přelomu minulého a současného desetiletí učarovala lidová hudba Asie a Afriky. Hned tři skladby na albu totiž mají výrazný etno nádech. Patří sem „fusion“ skladba South Afrika s africkými rytmy a melodiemi, již zmíněná Soup made from the missionary, v níž Deczi hraje do nekonečné smyčky s hlasy afrických domorodců, a také meditativně laděná píseň Filatibet s kouzelnou atmosféru jihovýchodní Asie.
Za podrobnější 
zmínku stojí hned úvodní pětiminutová skladba Forever Again s krásně sametovým zvukem trubky; Deczi jako by se tu vracel do doby před téměř půlstoletím, kdy nahrával své emotivní album Sentimentální trubka (1971). I když tvrdí, že má radši „tvrdší“ zvuk trubky, ve Forever Again je její zvuk lyricky měkký a přitom krásně plný. Laco Deczi, který v posledním desetiletí hraje na trubku české značky Amati, na jejímž vývoji se i podílel, se ve Forever Again se dostává až na samou hranici kýče, do oblasti blízké tzv. new-age music a na dohled hájemství snadno poslouchatelného jazzu, které obývá třeba fešácký trumpetista Chris Botti. Laco Deczi sice tvrdí, že „jazzový muzikant hraje milion akordů pro tři lidi“, ale tak zlé to není; i když sportovní haly jako Chris Botti nezaplní, přinejmenším v Čechách a na Slovensku má docela početný zástup příznivců.
Forever Again! (2.)
Laco Deczi je dnes nejznámějším jazzovým trumpetistou, který pochází z bývalého Československa. Během svého newyorského působení hrál s mnoha známými jazzmany, ať už to byl Sonny Constanzo, Dave Weckl nebo Elvin Jones. Je to také recesista, který ani s pokračujícím věkem nepřichází o svůj pověstný smysl pro humor. Zatímco v bookletu svého nedávného alba Autumn In New York cituje svůj recesivní „projev“ na celosvětovém sympoziu velvyslanců, další mystifikaci na obalu staršího alba Plays Ballad zakončuje slovy: „Laco umírá 29. března 2006 při procházce u Gumdunského moře zasažen do hlavy meteoritem. Jeho tělo bylo nalezeno o den později, ale už bez gumy do trenýrek“.
I když má Laco Deczi stálý okruh příznivců, je o něm překvapivě málo zasvěcených informací. To, že nemá aktuální své webové stránky, u bohéma jeho typu nikoho nepřekvapí; na wikipedii se sice od anonymního autora dozv
íme, že „Laco Deczi je také uveřejněn na seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti, jako důvěrník StB, krycí jméno Kuba, evidenční číslo 25 955,“ ale to je vzhledem k tomu, že strůjci ani vykonavatelé režimních zvěrstev nebyli potrestáni, irelevantní; horší je, že si autor hesla nedal vůbec žádnou práci s vytvořením alespoň základní trumpetistovy diskografie. Četná Decziho alba (k dnešku jich je již na třicet!) také málokdo recenzuje. Nejspíš je to tím, že Deczi rezignoval na zajetá pravidla showbyznysu a CD si vydává vlastním nákladem a v počtu, který málokdy přesáhne tisíc kusů; ty pak až na výjimky nejsou k mání v běžných obchodech s hudbou, ale především na koncertech. Laco Deczi je prostě samorost a „dobové tanečky“ jsou mu cizí; žije si svůj svobodný život, který zasvětil trubce, jazzu a malování obrazů.
Laco Deczi, Collection, vlastní náklad, 2014
Předchozí dvě alba z roku 2013:
Laco Deczi, Autumn in New York, vlastní náklad, 2013
Laco Deczi Celula New York, vlastní náklad, 2013
Celula v poslední době hraje ve složení:
Laco Deczi – trubka, Jan Aleš – piano, Michael Krásný – basová kytara, Vaico Deczi – bicí
Poslední publikace:
Laco Deczi, Pravdy II, 2015, druhá kniha komentovaných reprodukcí Decziho obrazů