Písně a jejich texty (9): Abend

 

Skupina B4 z Nového Boru patří k nejoriginálnějším zjevům na české hudební scéně. Hudba této žánrově těžko zařaditelné kapely bývá sice označována za „psychedelic lo-fi“, ale mezi jejími rozsáhlými sonickými improvizacemi se dají najít i pečlivě vystavěné emotivní písničky. Nejlepším příkladem je Abend (Večer) s pozoruhodným textem, který napsal zpěvák a multiinstrumentalista Tomáš Procházka alias Federsel z B4 ve spolupráci s Martinem E. Kyšperským z Květů. Český text je pečlivě ukrytý v bookletu alba Germanium, které kapela vydala v roce 2013 – česky však nezazní, protože své tísnivé verše nechali autoři hned přeložit do němčiny. Píseň s těžko napodobitelným Federselovým přednesem patří k vrcholným místům alba, takže není divu, že se v letošním roce objevila i na reprezentativní kompilaci 5+5 Polí pět.

V souvislosti s B4 se obvykle mluví o jejich zálibě v „germánském krautrocku“; jejich způsob tvorby založený na improvizaci opravdu připomíná německé Can. I Can však na svých albech mají celou řadu melodických, přímočarých, zvukově originálních písní. Na albu Germanium se však dají najít i názvuky francouzských Air nebo naivistických hudebních hříček Residents. Po hudební stránce je Abend založený na kontrastu a gradaci. Zatímco Federselova záměrně chladná deklamace kontrastuje s libozvučnými zvuky syntezátorů, počáteční nesmělé náznaky melodií se v písni postupně skládají a vrství až do zvukově monumentálního finále. Text písně je potom mimořádně zdařilým obrazem zoufalství ze smrti blízkého člověka, chvíle, kdy na člověka padá samota, tíseň i neodbytné obsese.

 

Je večer a ležím na gauči,

v rádiu se mluví o počasí

a pod tím vším je ticho, ticho co šumí,

jako když napouštíš vanu nebo myješ si vlasy.

 

Na břehu řeky vítr ohýbá stromy,

škube jim blednoucí listí.

Vzpomínám na otce a myslím na vše, co není,

a nechce se mi spát.

 

Text, který navenek nemá daleko k lyrické impresi, obsahuje v rychlém sledu několik koncentrovaných básnických obrazů, které posilují jeho vyznění (ticho, které šumí, jako když napouštíš vanu; vítr, který ohýbá stromy a škube jim blednoucí listí) a potom přechází k jádru básnické výpovědi: smutku z toho, že smrt člověka je nevratná, protože je to doslova, jako by se někde „přetrhly dráty". Jak dlouho bude trvat večer, který začíná už ráno? Kdy zas bude možné normálně žít?

 

Jako by někde se přetrhly dráty

a město zůstalo bez proudu,

jako by právě šlo zavolat těm, co už tu nejsou.

Vytočit číslo a zapomenout.

Vytočit číslo a zapomenout.

 

Je večer a nezavřu oči,

je večer a nepůjdu ven

i když ulice lampami svítí

a tramvaj mi píská pod oknem.

Je večer, už celý den.

Je večer, už celý den.

 

 

 Abend, hudba B4, text Federsel & Martin E. Kyšperský, vyšlo na albu Germanium, Polí 5, Praha 2013

předchozí článek Všechny články další článek