Písně a jejich texty (6): U nás v garáži

První ze dvou glos k projektu Tvrdého/Havelky U nás v garáži, který vzbudil rozporuplné reakce. Jedenáct písní českých punkových a novovlnných kapel z přelomu 80. a 90. let minulého století v podobě, kterou nikdo nečekal. Agresivitu a vzdor původních písní nahradila intimita a minimalistický elektronický zvuk. Zůstaly pozoruhodné písňové texty.

Většina vybraných písní pochází z 80. let minulého století, kdy pod vlivem britské nové vlny ožila i česká rocková scéna. I když došlo k určitému uvolnění, vznikající kapely dále narážely na řadu byrokratických obtíží; pokud se nechtěly přizpůsobit, čelily dalším represím. Projekt U nás v garáži vychází z textů kapel Michael´s Uncle, Garáž, Hrdinové nové fronty, Psí vojáci, Panika, Zuby nehty, Dr. Max, Soubor tradičního popu a Půlnoc. Po hudební stránce nejde o coververze v pravém slova smyslu, ale o rekompozici původních skladeb. Hudební doprovod je vynalézavý, ale velmi střídmý. Kromě elektronických nástrojů tu lze zaslechnout ještě akustickou nebo elektrickou kytaru a foukací harmoniku.

Texty alba U nás v garáži se dají rozdělit do dvou zdánlivě protikladných skupin. V první řadě jsou tu texty, z nichž přímo čiší znechucení tehdejším pokryteckým světem. Patří sem především texty kapel Hrdinové nové fronty, Michael´s Uncle a Soubor tradičního popu.

Žijeme v prázdnu, boříme se do bahna.

Co to je, co to je, co to je, co se to děje?

Vypíchli jsme si svoje oči a čekali s důvěrou.

A někdo nám, někdo nám, někdo nám, někdo do nich nachcal!

(HNF, To svět se posral)

 

Podobně jako To svět se posral vyznívá i o něco mladší píseň kapely Michael´s Uncle Ale my stále hledáme štěstí. Skladba vznikla na začátku 90. let, takže je v ní navíc obsažena i přímá zkušenost s tzv. svobodnou společností a smutek a hořkost z nenaplněných nadějí.

tak si řikám

s klukama jak tady ležím

že to byl teda pěkně zkurvenej režim

todleto není teda taky žádná zlatá

ale pořád lepší varianta než byla tamta

(Michael´s Uncle, Ale my stále hledáme štěstí)

 

Tyto bezprostřední, přímočaré, ale zároveň velmi neohrabané texty samozřejmě nemají velkou literární hodnotu, fungují jen v rámci písně. V podání dua Tvrdý/Havelka jejich původní agresivitu vystřídal smutek a melancholie; písně jsou po třiceti letech opět působivé, ale jiným způsobem. Posluchač,  který nemá bezprostřední zkušenost s minulým režimem, je vnímá prizmatem dnešní doby. Tyto silně deziluzivní pocity vyjadřují i písně Brixton dívčí skupiny Panika a Co ty jsi zač? Dr. Maxe. První z nich zachycuje pocit životní frustrace, který přerůstá v násilí, druhá s humornou nadsázkou líčí pokrytecký svět tehdejších „kravatářů“. Pokud se podíváte na původní klip k písni Co ty jsi zač, nejspíš si uvědomíte, že podobné úřednické typy z našeho světa nevymizely, ale paradoxně je jich čím dál víc; jen obleky jim dnes víc padnou. Nový klip dua Tvrdý/Havelka s Miroslavem Krobotem se drží starého, ale navíc má parodický podtón.

Do druhé skupiny patří texty s nepochybnou literární hodnotou; ty nefungují jen v rámci písně, ale obstojí i „na papíře“. Patří sem především Žiletky a Sbohem a řetěz Psích vojáků (text Filip Topol), Sny od Půlnoci (text Ivan Jirous) a částečně i U nás ve sklepě a Dobrý časy kapely Garáž (text Tony Ducháček). Zatímco Sbohem a řetěz a Dobrý časy jsou vlastně milostné básně, které líčí rozdílné fáze milostného vztahu, Žiletky a Sny jsou niterným vyjádřením pocitu zoufalství a životní absurdity; obě se zabývají možností úniku z tohoto světa.

duše má je propast černá

duše má je propast černá

k bezpečí veďte mé sny

do konce světa dní

(Půlnoc, Sny)

 

jedeme ve vlaku

a v podstatě furt

s peklem a andělem

než se nadějem

žiletky na těle

 

žiletky v těle

žiletky ve vlasech

žiletky a jeden steh

(Psí vojáci, Žiletky)

 

Únava, beznaděj, myšlenky na smrt… Tyto dva texty, navíc podtržené působivým podáním dua Tvrdý/Havelka, jsou vrcholem alba U nás v garáži. Vyzněním se jim sice blíží i text Souboru tradičního popu Možná jednou (Dejte mi klid, já chci spát/Ve spánku chci umírat), ale Topol s Jirousem mají mnohem větší schopnost obrazného a úsporného vyjadřování. V jejich textech nejsou – na rozdíl od ostatních zúčastněných – žádná prázdná slova.

 

Tvrdý/Havelka, U nás v garáži, Indies Happy Trails, 2014

předchozí článek Všechny články další článek