Skupina B4 patří k nejoriginálnějším zjevům na české hudební scéně. Její hudba sice vychází z dlouhých improvizací, ale mezi rozsáhlými zvukovými plochami se dají najít i pečlivě vystavěné emotivní písničky. Nejlepším příkladem je Abend s pozoruhodným textem, který napsal zpěvák a multiinstrumentalista z B4 Federsel ve spolupráci s Martinem E. Kyšperským z Květů.
Návrat k dvaadvacet let staré písni Moniky Načevy z alba Možnosti tu sou, které až na jedinou výjimku obsahuje texty Jáchyma Topola. Píseň Udržuj svou ledničku plnou neztratila šťávu ani po mnoha letech: má velmi osobní text, přímočarou punkovou energii i kongeniální černobílý klip.
Velmi emotivní Píseň, kterou Please the Trees před nedávnem nahráli se sborem Elpida, je dobrým příkladem, jak s citem a elegancí zhudebnit báseň klasika. Píseň Williama Blakea, který je dnes považován za prvního moderního básníka, do češtiny přeložil Zdeněk Hron; lyrickému textu odpovídá i emotivní zpěv Václava Havelky a citlivé aranžmá s využitím sboru.
Znamenitá píseň Vesluju ze zdařilého loňského alba Houpacích koní Everest. Zpěvák a textař nedoceněné ústecké kapely Jiří Imlauf tu překonal svůj vlastní stín: velmi osobní prožitek dokázal přetavit do mnohovýznamového textu, který – i když to tak navenek vůbec nevypadá – mluví o nejsoučasnější současnosti.
První ze dvou glos k projektu Tvrdého/Havelky U nás v garáži, který vzbudil rozporuplné reakce. Jedenáct písní českých punkových a novovlnných kapel z přelomu 80. a 90. let minulého století v podobě, kterou nikdo nečekal. Agresivitu a vzdor původních písní nahradila intimita a minimalistický elektronický zvuk. Zůstaly pozoruhodné písňové texty.
Dan Bárta umí s hudbou stárnout: z bláznivého rockera se po třicítce proměnil v nejoriginálnějšího českého písničkáře. Podařilo se mu to, co je v našich končinách nevídané – s náročnými písněmi s jazzovým nádechem dokázal zaujmout vnímavé posluchače všech věkových kategorií. Závěrečná píseň jeho posledního alba Maratonika Opýšemé inaší je jeho uměleckou konfesí, vyznáním, které dobře vystihuje to, co dělá Bártu Bártou.
Píseň Půlnoční vrátila po delší odmlce do centra pozornosti Václava Neckáře a předznamenala jeho comebackové album Dobrý časy. Dojemná písnička s citlivým aranžmá členů Umakartu a velmi pozoruhodným textem Jaromíra Švejdíka se brzy po vydání zařadila do repertoáru „vánočních“ písní, kterým se v předvánočním čase nedá uniknout.
Za dvacet let své existence vydala slovenská skupina Živé kvety devět alb. Na posledním z nich – loňském Olga, ideš vlastným tempom! – se od přímočarých punkrockových písniček s hutnými refrény vydala směrem k rockovému šansonu, jemuž kromě hlasu Lucie Piussi vévodí akustická kytara a elektrické piano. Samostatnou pozornost zasluhují texty, které svou úrovní přesahují obvyklé hranice žánru.
Vlci u dveří: 1/ druhé album skupiny Umakart, 2/ titulní píseň tohoto alba, 3/ báseň Jana Těsnohlídka ml. ze sbírky Rakovina. Původně báseň, kterou si zpěvák Umakartu Jaromír Švejdík zjednodušil a upravil tak, aby se dala dobře zpívat. Text, který skvěle vystihuje existenciální tíseň člověka žijícího ve společnosti, která není tak svobodná, jak se navenek může zdát.
Písnička Vlasty Redla z jeho nejlepší desky O kolo zpět. Vzpomínka na svobodně nesvobodná léta, zpověď dítěte svého věku, óda na volnost a nevázanost mládí: Za deset 10 už nejede nic.