Na hranici kýče (25): Arabský jaro

Seriál o emotivních písních, které balancují na hranici kýče. Arabský jaro je zatím nejmelodičtější a nejpřístupnější písní Dominika Zezuly, který v posledních letech vystupuje a nahrává pod hlavičkou Děti mezi reprákama. Píseň z jejich druhého alba Haiku se formou blíží rozladěnému mileneckého dialogu; exponovanou milostnou deziluzí může píseň vzdáleně připomenout opusy britské indie kapely the xx. Arabský jaro je jedinou písní na albu Haiku, v níž nevýrazný, deklamativní projev Dominika Zezuly obohacuje výrazný hlas přizvané Marie Kieslowski, dobře známé ze stejnojmenné kapely. Nic proti civilnímu zpěvu Dominika Zezuly, který do křehkých písní přirozeně zapadá, ale možná je přece jen škoda, že oživení – ať již v podobě dalších přizvaných hlasů nebo o něco pestřejší instrumentace – není na Haiku víc. Hlas Marie Kieslowski každopádně dodává Zezulovu metaforickému textu další silné emoce: ženský element jako by mužskému na začátku písně jen přizvukoval, ale postupně dostává větší a větší prostor. Podobné je to s instrumentací. Oproti předchozímu albu Újezd (2015), které bylo postavené na zvuku elektrické kytary, dominuje na Haiku klavír Zezulova bratra Daniela. Arabský jaro sice také začíná nostalgickým klavírem, ale s tím, jak se vrství hlasy obou zpěváků, sílí i zvuk kytary. Kytarová stěna v pozadí je nakonec právě tím opojným elementem, který posluchače do písně vtahuje a nutí ho k opakovaným poslechům. Arabský jaro tedy na posluchače nepůsobí jen niterným textem a proplétáním zajímavých hlasů, ale také rafinovaným zvukem!

Velmi osobní texty Dominika Zezuly na albu Haiku jsou na české scéně něčím dost neobvyklým. Tak vyrovnaná kolekce niterných písní, které vyžadují soustředěný poslech, tu nebyla snad už od „zlaté éry“ českých folkových písničkářů. I když ve většině Zezulových nostalgických příběhů je škoda přeslechnout jediné slovo, Arabský jaro má mezi nimi výsadní postavení – je málomluvnější a metaforičtější než ostatní, a to včetně skladeb z debutového Újezdu.

V Arabským jaru Dominik Zezula opouští svůj charakteristický vyprávěcí styl a dává přednost obraznému vyjadřování. Píseň o mileneckém vztahu, který se vyčerpal a nenávratně dospěl ke svému konci, je proto plná neotřelých obrazů: „ráno jsem vstal a šel se napít / kuchyň se přemístila z jihu na západ“… „zmatení lidi v cizích tričkách / míjej se v nepřehledný bitvě o kyslík“… „ráno jsi strohá jako informační leták / a chladná jak špicberský pobřeží“ … „v kuchyni výroční sraz skartovaných duší / na starých fotkách s ohořelým okrajem“. Dokonale zachycená atmosféra ranního setkání dvou lidí, kteří si už nemají co říct a touží po změně, ale neví, jak to říct!  „[Arabský jaro] přineslo duševní osvobození Arabů. Nadechli se a poprvé mohli říct nahlas to, co chtěli,“ napsal před nedávnem jeden z redaktorů ČT o arabském jaru v Tunisu. A právě jako duševní osvobození, nadechnutí a nalezení vůle k vyslovení kruté pravdy se dá vnímat i Zezulův zdařilý text.

Druhé album Dětí mezi reprákama se na rozdíl od debutového Újezdu setkalo s rozporuplným přijetím: je mu vytýkán především přehnaný patos. Zezula však nepřekračuje pomyslnou hranici kýče; v jeho skladbách není ani tolik patosu jako nostalgie a smutku. Tolik, že ne každý posluchač je ochoten – nebo schopen – to vůbec vstřebat.

 

Album:

Děti mezi reprákama, Haiku, Červený kůň, 2016

Píseň:

Děti mezi reprákama, Arabský jaro, hudba a text Dominik Zezula, hrají Dominik Zezula (zpěv, kytara), Daniel Zezula (klávesy), Marie Kieslowski (zpěv), 3:24 min.

Klip:

https://www.youtube.com/watch?v=jCtkp7-nXSs

předchozí článek Všechny články další článek