Na hranici kýče (21): ČKNO aneb sám pod nebem podmračeným

Seriál o emotivních písních, které balancují na hranici kýče. Píseň ČKNO se z tvorby brněnských Květů vymyká nejen tklivostí a nebývale silnou vnitřní energií, ale i velmi procítěným zpěvem Martina E. Kyšperského. ČKNO vyšla na jednom z nejzdařilejších alb Květů – loňském Miláčkovi slunce. Album, přímočařejší a energičtější než bylo dosud u kapely obvyklé, obsahuje několik až překvapivě melodických a libozvučných písní (V jezeře mléka a mlhy, Kočičí dům, Ty, Jablka), navíc doslova vyšperkovaných libozvučnými zvuky ne úplně obvyklých nástrojů jako je vibrafon, harmonium, flétna, mandolína nebo zvonkohra. Čtyřapůlminutová ČKNO jde v tomto směru ještě dál – je na albu nejen písní nejpomalejší a nejtklivější, ale zároveň písní s nejstřídmějším, doslova minimalistickým aranžmá, písní, v níž se pracuje s tichem a muzikanti tu víc nehrají než hrají!  Známé rčení „méně je někdy více“ tu platí doslova a do písmene!

Píseň začíná zvukem strun houslí, na něž Albert Novák hraje prsty, vzápětí se přidává hlas Martina Kyšperského: Jeden špekáček/jeden prut/jeden otvírák/ a jedno pivo/ Nikdo už nepřijde/plamen plápolá/ jedna hvězda a černá tma/jenom já/ sám/ pod nebem podmračeným… Buďme bez obav, parta lolem Martina Kyšperského nepropadla folku ani country; je to stále ta podivuhodně invenční rocková skupina, která hledá nové zvuky i nové kompoziční postupy. Ve druhé sloce se k houslím přidá Aleš Pilgr se svým balafonem (africká obdoba vibrafonu s krásným dřevěným zvukem) a zazvoní zvonky; Martin Kyšperský mezitím svůj text o samotě o stupeň zobecní: Český klub německých ovčáků/a vítěz poháru/ vítězů pohárů/je sám/ pod nebem podmračeným… Po mimořádně jímavé instrumentální pasáži, v níž Kyšperský moduluje zvuky přes elektronické krabičky, jimž se říká pady, přichází bolestné finále plné neotřelých básnických obrazů. Ano, člověk je často sám, a to bez ohledu na to, kolik je kolem něj lidí!     

člověk je sám jako vrah

jako prokopnutej džbán

jako stín jako prach

anebo na dně moře trám

je sám jako Černá ruka na útěku

v loďce přes hořící řeku

uprostřed divokých ptáků

sám

pod nebem podmračeným

je sám

pod nebem podmračeným…

Pokud někomu stále leží v hlavě poněkud bizarní prostřední sloka a název písně – ČKNO, je to podle všeho nahodilá asociace autora, který měl už ve svých dřívějších textech až překvapivě blízko k surrealismu. Nebo si opravdu myslíte, že je Martin Evžen Kyšperský vítězem poháru všech pohárů Českého klubu německých ovčáků?

 

píseň:

ČKNO, text a hudba Martin Evžen Kyšperský, 4:34

album:

Květy, Miláček slunce, Indies Scope, 41:33

klip:

https://www.youtube.com/watch?v=XCWJ5NyWSxw

předchozí článek Všechny články další článek