Na hranici kýče (15): Normandie

Seriál o emotivních písních, které balancují na hranici kýče. Písnička Normandie, která uzavírá třetí album folkového dua Kieslowski, překvapuje zvukovou krásou i neotřelou kompozicí. Na albu Mezi lopatky je doslova perlou na závěr.

Letošní album Mezi lopatky dua Kieslowski, které tvoří zpěvačka a pianistka Marie Kieslowski a zpěvák a kytarista David K. Pomahač, se od předchozích dvou liší především zvukem. I když podíl na tom má jistě i přizvaný multiinstrumentalista Jan P. Muchow a deštivá Normandie, kde album vznikalo, skladby jako Orange box a Normandie dokládají schopnost dua Kieslowski vydat se i nečekaným směrem. Zatímco Orange box je pozoruhodná minimalistická instrumentálka, Normandie udivuje dlouhou předehrou, krásnými dvojhlasy i teskným zvukem melodiky. Autor textu DKP (David Pomahač) sice v Normandii pracuje tak jako v řadě jiných svých písní s drobnými významovými posuny, avšak je přece jen málomluvnější a výrazově střídmější. Protože už ví, že vztah mezi mužem a ženou je křehký a stačí jen velmi málo, aby došlo k odcizení, které už nejde napravit, načrtává v Normandii dvě verze života: tu šťastnou, pohádkovou a pak tu krutější, ale zároveň pravděpodobnější.    

Až půjdem z kostela ven budou znít zvony.

Tančíme cestou domů polem a kolem vody. Až

se venku setmí, svlíknem si šaty a celej život se

budeme mít. Až půjdeš z kostela ven utichnou

zvony. Pomalu půjdeš domů lesem a podél řeky.

Večer po klekání uložíš děti a celej život se budete

mít. Utřeme slzy, vysypem popel, usneme

brzy. Utřeme slzy, vysypem popel, usneme brzy.

Normandie je pozoruhodná svou dlouhou (čtyřminutovou!) instrumentální předehrou, která je první dvě minuty postavená na klavíru, baskytaře a akustické kytaře; ve třetí minutě již jejímu zvuku dominuje klávesová foukací harmonika zvaná melodica, jejíž nostalgický zvuk připomene staré francouzské filmy stejně jako teskné písně Roberta Wyatta. Textové složce písně přesně odpovídá i počáteční dvojhlas a jeho následné rozdvojení, takže v závěru písně je už slyšet jen ženský vokál. Když je vše řečeno, píseň náhle končí.

Mezi lopatky patří mezi velmi intimní a monotematická alba, přičemž jeho ústředním motivem je milostná deziluze. Co dělat, když ze vztahu vyprchá láska? V tomto hledu mají Kieslowski velmi blízko k postkoitálnímu smutku britských The xx. Když DKP v písni Sever cituje z Kittchenovy písně Exit, spíš než útěk do jiné země má na mysli Lennonův „ztracený víkend“: bude to s jinou ženou lepší, anebo to dopadne stejně? Je vůbec člověk na trvalý vztah „naprogramovaný“? A co když vyprchá sexuální přitažlivost? Je možné vůbec nějak zdárně vyřešit ten věčný svár duše s tělem? O tom všem Kieslowski na svém velmi povedeném albu zpívají; rozhřešení naštěstí žádné nedávají.

Všechny články další článek