Na hranici kýče (13): Mr. Tembo

Seriál o emotivních písních, které balancují na hranici kýče. Mr. Tembo z niterného alba Damona Albarna Everyday Robots. Přímočará písnička, kterou Albarn složil pro svou dospívající dceru, na melancholickém albu působí jako vítané odlehčení. Pan Tembo je podle některých publicistů Žlutou ponorkou nového tisíciletí.

Damon Albarn (1968), někdejší frontman Blur a tvůrce multimediálních Gorillaz, je z členů tzv. britpopových kapel, které se na výsluní hřály v 90. letech, osobnostíPhoto © Alex Lake nejtalentovanější i nejcílevědomější. Kde jsou bratři Gallagherové, Richard Ashcroft, Jarvis Cocker a nakonec i Ian Brown, který svými sólovými alby budil velká očekávání? Pokud nepočítáme několik okrajových nahrávek vydaných pod jeho jménem, je Everyday Robots Albarnovým prvním sólovým písničkovým albem. Albem velmi intimním, do posledního detailu domyšleným a zvukově krásným, jakýmsi ostrovním pendantem Beckova Morning Phase. Pro posluchače se smyslem pro intimitu, křehkost a nostalgii vrchol současného písničkářství, pro ostatní nuda.

Mr.Tembo se z poklidného, melancholicky laděného alba vymyká bezprostředností, rozverností i přímočarým zvukem, založeným na „drnkacích“ nástrojích (akustické kytaře a ukulele) a síle sborového zpěvu. Když se podíváte na kouzelný klip, který vznikl v sídle misijní církve v Leytonstone a režíroval jej Giorgio Testi, nejspíš nabydete dojmu, že jde o ukázkový příklad bezprostředního „živého hraní“. Když si skladbu pustíte do sluchátek, zjistíte, že i Mr. Tembo je mnohem rafinovanější, než se na první dojem zdá. V klipu se objeví Albarn s kytarou, dále hráč na ukulele, bubeník, baskytarista, klavírista a čtyřčlenný sbor. Ve skladbě, která graduje v opakovaných refrénech

(Mr.Tembo is on his way up the hill

With only this songto tell you how he feels

But to get there he will need a helping hand

It´s where he is now but it wasn´t he planned

It´s where he is now but it wasn´t he planned),

ve skutečnosti zní nástrojů i hlasů mnohem víc. I když zejména refrén budí zdání, že jde o rozvernou písničkou o osiřelém tanzanském slůněti, které potřebuje pomoc, aby přežilo, Albarnův text přece jen má – zejména díky nasamplovanému hlasu britského komika Lorda Buckleyho a následné mluvené pasáži – nesporný přesah k „vážnému“ zobrazení současného světa.   

Když jeden z hudebních publicistů zmínil v souvislosti s Albarnovým slůnětem beatlesovskou Yellow Submarine, nemyslel to doslova, ale spíš jako příklad. Když však obě skladby porovnáte, zjistíte, že opravdu mají mnoho společného. Posuďte sami: 1/ Yellow Submarine napadla Paula McCartneyho v noci v posteli jako „dětská“ písnička; Damon  Albarn ji vytvořil bezprostředně po setkání s osiřelým slůnětem jako písničku pro svou dospívající dceru; 2/ obě mají naivistickou atmosféru a hlavně výrazný refrén v podání sboru – v případě Beatles jej tvoří přizvaní přátelé, zatímco Albarn využil Leytonstonský misijní městský sbor; 3/ u obou je základní rytmická a vokální stopa neustále narušována ruchy a hluky „zvenčí“ – zatímco Beatles přizvali přátele „na večírek“, aby dělali hluk pomocí píšťal, řetězů, zvonů, houkaček a samozřejmě svých hlasů, Albarn k témuž účelu využil samplů; 4/ lineární kompozice obou písní kromě „hluků“ narušuje i prostřední mluvená část – zatímco Lennon a McCartney tu v místnosti s ozvěnou křičí bezesmyslné námořnické povely, Albarn užívá samplu s hlasem komika Lorda Buckleyho. A nakonec, již bez souvislosti s Beatles, je třeba zmínit pozoruhodný zvuk „zdušené“ trubky Dana Carpentera, který posluchači bzučí v pravém uchu. Opravdu neslýchané! Mr. Tembo je – jak již bylo zmíněno výše – skladbou rafinovanější, než se na první poslech zdá. Z tohoto hlediska sice přináší na sofistikované album Everyday Robots prvek odlehčení, ale zároveň sem také dobře zapadá.

 

Damon Albarn, Mr. Tembo, 3:43, čtvrtá píseň v pořadí na albu Everyday Robots, Parlophone 2014

Klip k písni Mr. Tembo, režie Giorgio Testi: http://www.youtube.com/watch?v=ODG3VRkncBc

Všechny články další článek