Mezi hudbou a zvukovými efekty (8): Křehký, těžko uchopitelný Teebs

Nejkrásnější tvůrčí oblast leží na hranici mezi zvukovými efekty a hudbou,“ prohlásil jednou režisér David Lynch. Do této oblasti kromě jiných zapadá i newyorský rodák s barbadoskými kořeny Mtendere Mandowa alias Teebs, který se k elektronické hudbě dostal až poté, co přesídlil do Los Angeles a stal se součástí tamější progresivní elektronické scény. Teebs zatím vydal tři alba stylově těžko zařaditelné hudby, v níž se mísí elektronika s klasickými nástroji, například harfou nebo klavírem; jeho hudba je křehká, intimní a pro leckoho i těžko uchopitelná. Dnes třicetiletý Teebs na sebe poprvé upozornil v roce 2008 účastí na barcelonské Red Bull Music Academy; o dva roky později vydal debutové album Ardour, které zabodovalo i mimo okruh losangeleské elektronické scény. V roce 2010 Teebs vydal sotva půlhodinové album hudebních skic s matoucím názvem Collection1 a jeho zatím posledním albovým počinem je Estara z roku 2014, která je jakýmsi melodičtějším a posluchačsky o něco přívětivějším pendantem debutového alba Ardour.

V osmnácti hudebních skicách alba Ardour Teebs vychází z mnoha hudebních zdrojů – od instrumentálního hiphopu až po náladovou ambientní elektroniku. Tempo i rytmus se nejednou proměňuje i v rámci jediné skladby; pokud někoho dojímají spršky emotivních tónů klavíru jako ve skladbě Moments, u Teebse si může být jistý, že se dlouho dojímat nebude; a opravdu, vzápětí se libozvučné tóny zbortí. I tak však z většiny skladeb alba Ardour čiší pozitivní energie. I když v úvodu skladby Burner zní zvonky jako na albech Pantha du Prince a začátek Lakeshore Ave zní jako jazzové klavírní trio, vzápětí se promění v originální, těžko napodobitelné zvukové koláže. Většina skladeb sice má podobu těžko uchopitelných, rozpitých hudebních skic, v řadě z nich se však skrývají melodické motivy nebo zajímavé rytmické struktury, které s každým dalším poslechem vystupují víc a víc do popředí.

V roce 2010 Teebs přišel s půlhodinovým albem s matoucím názvem Collections, Vol.1, které přesto, že obsahuje zcela nový materiál, bývá nesprávně řazeno mezi kompilace. Pro každého, kdo chce proniknout do Teebsova hudebního světa, je Collection, Vol.1 ideální startovní čárou. Sám Teebs totiž toto album považuje jen za kolekci nahodilých nápadů a hudebních skic, za něco, co by se nemělo srovnávat s jeho řadovými alby. Collection, Vol.1 ho totiž představuje v odlehčenější, přímočařejší a radostnější poloze: jsou tu dokonce i „groovy“ skladby s elektrickou kytarou a neodolatelným, téměř jazzovým feelingem, bezstarostně znějící písničky s hladivým ženským vokálem a nakonec i perly jako Verbena Tea, již si pro zvukovou krásu na své Late Night Tales vybral elektronický mág Jon Hopkins. A vybíral dobře, protože Verbena Tea – dialog harfy Rebekky Raff s Teebsovými klávesami – patří k tomu nejlepšímu, co Teebs zatím nahrál.

Zatím poslední Teebsovo album Estara se po zvukové stránce pohybuje někde mezi Ardour a Collections Vol. 1; skladby již nejsou takPhoto © Theo Jemison zastřené a rozpité jako na debutu, mají výraznější kontury i výraznější melodické linky. Hned úvodní tklivá skladbička The Endless, založená na zvuku, který připomíná harmonium, působí na posluchačovy city stejně přímočaře jako vyklidněné tracky SOTM nebo Piano Months. Teebs za osm let na scéně hudebně vyzrál a není už tak nekompromisní jako dřív. Z jeho skladeb sice postupně mizí vyhraněné hledačství, ale  pozitivní energii rozhodně neztrácejí; poslech jeho skladeb je – naštěstí – stále velkým dobrodružstvím.  

 

Teebs, Ardour, Brainfeeder 2008, 52:03

Teebs, Collections Vol.1, Brainfeeder 2011, 29:28

Teebs, Estara, Brainfeeder 2014, 39:38

předchozí článek Všechny články další článek