Mezi hudbou a zvukovými efekty (10): Max Cooper, elektronický mág na cestě vzhůru

Max Cooper (1980) začal svou hudbu nahrávat již v roce 2007; nejenže vydal sérii EP desek, ale zároveň na sebe upozornil jako autor originálních audiovizuálních představení i jako mimořádně  zručný remixér skladeb jiných autorů. Celých sedm let však trvalo, než vydal své debutové album, které vyšlo pod názvem Human (2014). O dva roky později následovalo dokonale vycizelované album Emergence a v létě letošního roku zvukově nekompromisní kolekce One Hundred Billion Sparks. Poslední dvě alba Maxe Coopera patří k tomu nejlepšímu, co může současná elektronická scéna nabídnout: mimořádnou invenci, originální zvuk i silnou dávku emocí; vždy si však drží dostatečný odstup od prvoplánové líbivosti. 

Ve své době velebený Cooperův debut Human působí ve srovnání s jeho novějšími alby dost nevyrovnaně. K jeho nahrávání si Cooper našel znamenité spolupracovníky: zpěvačku z kapely Belleruche Kathrin deBoer s velmi emotivním, soulovým projevem, a skladatele, klavíristu a hráče na dechové nástroje Toma Hodgea – někdejšího člena skupiny Piano Interrupted –, který Coopera podpořil v experimentování se zvukem. Cooperovo album Human se tak snaží skloubit emotivní, zvukomalebné skladby jako Empyrean nebo Awakening se zvukovými orgiemi tracků jako je Seething nebo Impact. Cestu dál však nejlépe ukazuje track Potenty, v němž jsou emoce se syrovým, industriálním zvukem v dokonalé rovnováze.

Následující album Emergence je úžasně vyrovnanou a do detailu propracovanou kolekcí zvukově pestrých, převážně vyklidněných skladeb. Podíl na nich má opět skladatel a Cooperův stálý spolupracovník Tom Hodge; zpěvačka Kathrin deBoer se přizpůsobila křehkým Cooperovým skladbám a je nyní výrazově mnohem úspornější. Výsledkem jsou až dojemně zvukomalebné skladby jako rozverná Waves, křehká Distant Lights nebo sférická Impermanence. Zvláštní pozornost zaslouží teskná zvuková koláž s názvem Order from Chaos, v jejíž druhé části se vynoří krásný zpěvaččin hlas. Na druhém pólu jsou tracky jako Trust a nebo Myth, které předvádějí ambientní až meditativní polohy Cooperovy hudby.

Mezi svým druhým a třetím albem prošel Max Cooper cestou jako ve svých začátcích jeho souputník a vzor Jon Hopkins. Zjistil totiž, že v živém provedení mnohem lépe zabírají dynamické skladby s plným, nekompromisním zvukem, který diváky přivede do extáze mnohem snáze než zadumané miniatury. Album One Hundred Billion Sparks je skvěle vyváženou kolekcí energických i rozjímavých skladeb, z nichž některé udivují i fascinující gradací. Změnu přístupu naznačují už první skladby – úvodní Incompleteness a následující Hope – založené na dlouhých rovných tónech a oscilujícím zvuku. Hope, která připomíná vroucí lávu v sopce těsně před výbuchem, má tolik vnitřní energie, že posluchač udiveně sleduje, kam až ji Cooper dovede. Následují bezstarostné taneční techno tracky Phi a Rule 110, krásná klavírní miniatura Reciprocity a několik dalších emotivních skladeb; poté album vyvrcholí nejdřív gradujícím trackem Identity a hned poté skutečnou zvukovou extází s názvem Reflex a končí úlevnými skladbami Lovesong a Memories. One Hundred Billion Sparks je album, které hýří barvami, je silně emotivní, ale také neskutečně energické. Max Cooper – vystudovaný matematický biolog, který opustil slušně rozjetou vědeckou dráhu ve prospěch hudby, hudebně vyzrál a je na strmé cestě vzhůru. Je to umělec s širokým záběrem, který sice vychází z techna, ale ve své tvorbě těží také z ambientu i současné vážné hudby. Zároveň ve své hudbě dokáže využít svou schopnost modelace biologických systémů – jeho aktuální album One Hundred Billion Sparks je totiž inspirováno neurony jako přenašeči informací.

 

Max Cooper, Human, Fields, 2014

Max Cooper, Emergence, Mesh, 2016

Max Cooper, One Hundred Billion Sparks, Mesh 2018

předchozí článek Všechny články