Nenechat se režimem dobrovolně vykastrovat!

Mikoláš Chadima se s tím ve své Alternativě „zkrátka nesere“. Na frak dostanou všichni, snad jen s výjimkou Vladimíra Mišíka: od spoluhráčů ze všech kapel, kterými prošel (a že jich bylo dost – Inrou, Elektrobus, řada proměn Extempore, Kilhets, Classic Rock´n´roll Band), českých rockerů od Katapultu až po underground, jazzmanů, hudebních publicistů, konzervatoristů, studentů uměleckých škol, nakrátko ostříhaných kravatářů až po hloupé, nechápavé nebo naopak příliš snobské publikum. Ale pozor: Chadimovo svědectví o českém rocku sedmdesátých let vzniklo – na rozdíl od Pospíšilovy vzpomínkové knihy Příliš pozdě zemřít mladý a knižního rozhovoru Honzy Dědka s Josefem Vlčkem Zub času – již v polovině 80. let minulého století, takže je dokonalým obrazem tehdejší zmatené doby.

Chadima svou „knížku“ psal v Kristových letech; dnes, ve třiašedesáti, by ji napsal určitě jinak, s větším nadhledem a tolerancí. Alternativa zachycuje českou rockovou scénu od 60. let minulého století až do rozpuštění Chadimovy kapely Extempore v roce 1981. Nynější Alternativa vychází z prvního oficiálního vydání knihy v nakladatelství Host v roce 1993. Oproti němu neobsahuje závěrečnou kapitolu, která líčí cílenou likvidaci českého rocku na počátku 80. let, a autorův doslov; přibyla naopak autorova předmluva, jmenný rejstřík, řada dobových fotografií a Chadimovy vlastní ilustrace.

Mikoláš Chadima v knize přiznává, že byl „vzteklej cholerik“. Nekompromisní ladění Alternativy každopádně nemá v české literatuře obdoby; vzdáleně ji může připomenout snad jen Kahudův předloňský román Vítr tma přítomnost, v němž dostávají na frak polistopadoví převlékači kabátů a zbohatlíci. Kahuda v něm doslova píše: „Nejsilnější pocit, který byla má existence schopna vygenerovat – byla nenávist k lidem...“ I když navenek to může vypadat, že i Chadimovi nenávist zatemnila mysl, přece jen tu je důležitý rozdíl. Chadima má silnou zpětnou vazbu, nešetří ani sám sebe a naprostá většina jeho konfliktů s okolím vzniká ze snahy dělat původní, neotřelou a originální muziku. Jeho knížka je tak především vášnivou obhajobou tvorby, která nepodléhá komerčním tlakům a vzniká z hluboké vnitřní potřeby.

Kniha bývá oceňována pro svou autenticitu, ale i ta má své meze. Alternativa přece nevznikla na základě autentických deníkových záznamů, ale zpětně, jako rekonstrukce několik let starých dějů a pocitů! Autor sice v úvodu píše, že text ponechal v původní podobě, ale i to je zavádějící, protože na některých místech jsou původní formulace pozměněny, jinde dokonce doplněny autorskými – a místy dokonce matoucími – vsuvkami. Když na s. 520 napíše, „mimochodem, k Brabencovi jsem už cestu nenašel“, čtenář neví, zda má na mysli do roku 1986 (první vydání), 1993 (druhé vydání) nebo až do dnešní doby. Pasáž s Brabencem, v níž je autorovi „na blití z androšů“, kteří se v opilosti chovali „jako obyčejný prasata“, vyznívá navíc nechtěně komFoto © Jiří Kučeraicky, protože celá Alternativa je prošpikována opileckými historkami s mnoha hádkami, opileckým blábolením i zvracením. A navíc, nesmlouvavou kritiku ostatních „pseudoumělců“ přece jen trochu devalvuje Chadimovo dlouholeté hraní v Classic Rock´n´roll Bandu, což byl obyčejný šraml, donekonečna omílající staré rokenroly. Ano, česká normalizace byla plná paradoxů!

Nové vydání Alternativy vychází z přepisu předchozího vydání. I když knížka navenek budí respekt, řadu drobných chyb se vychytat nepodařilo; co se týče interpunkce, je na tom dokonce hůř než předchozí vydání. Zapracoval i šotek v podobě „chytrého“ textového editoru, který na jednom místě z baskytaristy Tomáše Zetka udělal Zmetka („Richter se Zmetkem nasraně hlásili...., s. 113).

Nové vydání Alternativy je přesto důležitým edičním počinem, který zejména mladším čtenářům přiblíží dobu, kdy rocková hudba u nás byla považována za podvratnou činnost a muzikanti čelili represi i reálné hrozbě uvězněním. Dobu, kdy muzikanti museli mít „přehrávky“, jejichž součástí byl i pohovor z marxismu-leninismu! Dobu, kdy se zakazovaly koncerty a hudební časopisy! Mikoláš Chadima si ve své knize všímá i mnoha lidí, kteří po „sametu“ udělali kariéru. Nebyli to samozřejmě zmiňovaní nekompromisní rockeři, ale ti, kteří to dokázali „koulet“ i se starým režimem. Co je na tom nejsmutnější? Že hvězdy normalizačního popu všem, kteří se nezaprodali, ukazují vztyčený prostředník. Fuck you!

(Vyšlo v hudebním měsíčníku Fullmoon 60, 4/2016)

 

Mikoláš Chadima, Alternativa I. Od rekvalifikací k „Nové“ vlně se starým obsahem (Svědectví o českém rocku sedmdesátých let), Galén, Praha 2015, 594 stran včetně rozsáhlé fotografické dokumentace

předchozí článek Všechny články další článek