Jimi Hendrix: prachy…. jen po nich sáhneš a už tě mají!

„Hudba je lepší než politika. Mladí nám naslouchají ochotněji než proslovům prezidenta,“ prohlásil Jimi Hendrix v roce 1967 krátce poté, co vystoupil na legendárním festivalu ve Woodstocku. Dnes, po téměř půlstoletí, to platí naštěstí pořád, stejně jako celá řada jeho dalších myšlenek, shromážděných do knihy nazvané Začínat od nuly.

Peter Neal, kterého napadlo, že by mohl sestavit knížku z textů z Hendrixovy pozůstalosti, k jejímu vzniku řekl: „Jimi během čtyř let strávených v centru pozornosti médií a veřejnosti poskytoval rozhovory jako na běžícím páse. Měl také nutkavou potřebu psát a neustále zaznamenávat svoje pocity, přičemž využíval hotelové poznámkové bločky, náhodné cáry papíru, krabičky od cigaret, ubrousky – zkrátka všechno, co mu zrovna přišlo pod ruku.“ V knížce plné vzpomínek, hudebních vyznání a částí písňových textů přijde několikrát řeč i na peníze.

Každej chce víc peněz, to je normální. Jenže některý lidi ta nenažranost po penězích nakonec zadusí. Nechtějí přestat, až se z vydělávání prachů stane regulérní droga, úplně stejná, jako všechna ta ostatní svinstva. Po pravdě řečeno, je to jedna z nejhorších drog vůbec. (s. 186)

Jimi Hendrix byl na výsluní v letech 1966–1970, v době, kdy ještě nebyly celebrity v dnešním slova smyslu, bulvár byl ve svých počátcích a pokud někdo propadl penězům víc, než je zdrávo, byl terčem opovržení. Muzikanti v té době věřili v sílu autenticity i tomu, že hudba může změnit svět.

Vábení peněz vás může změnit v otroka veřejnýho vkusu, v zombii, manekýna. … Úspěch neznamená žádnou výhru. Moje dílo jím trpí. (s. 152)

Jimi Hendrix Experience se objevili v roce 1966 jako blesk z čistého nebe; jejich neslýchaná směs elektrického blues, dylanovského písničkaření a dechberoucí kytarové virtuozity předčila veškerá očekávání. Za rok poté již Hendrix zazářil na památném festivalu ve Woodstocku.  

Hraní mě nakopává, nabíjí mě energií. … Potom je tu ale taky očekávání fanoušků: „Hej, jsi přece bavič, no tak nás teda bav, a bav nás takhle a takhle, protože my kupujeme tvoje desky, to my jsem z tebe udělali tohle a támhleto. (s. 152)

Brzy však zjišťuje, že sláva je v přímém rozporu s hudební svobodou a originalitou; zjišťuje také, jak těžko lze odolat nástrahám i tlakům hudebního průmyslu, jak těžké je nezpronevěřit se svým hudebním ideálům. Podobně jako o třicet let později Kurt Cobain pociťuje schizofrenii svého postavení: na jedné straně hvězda, od níž vydavatelství očekává stále se zvyšující zisky a tlačí ho proto do větších a větších kompromisů, na druhé straně vlastní představy o tvůrčí nezávislosti a svobodě. V roce 1970 je už  psychicky na dně; obrovská únava, kterou se snaží zahánět prášky, nakonec přispívá k jeho konci.

Nechci nic víc, než chvilku vypnout a přemýšlet o životě a muzice. Pořád toužím vzít kytaru, vyjít na jeviště a hrát lidem, ale potom… potom se chci prostě vypařit. Někam daleko od lidí a jejich otázek. (s. 209)

Londýn, 18. září 1970: Jimi Hendrix, americký rockový hudebník, který si svým působivým a vášnivým stylem hry na kytaru získal srdce milionů posluchačů, dnes z neznámých příčin náhle zemřel. Bylo mu 27 let. (s. 252)

 

Jimi Hendrix, Začínat od nuly, Jedinečná zpověď legendárního kytaristy, překlad Vít Mlejnek, Ikar, Praha 2014, 256 stran

Všechny články další článek