Hudba pro noční rozjímání, usínání, spánek a ranní probouzení… Hudba, která může sloužit jako kulisa, ale je vhodná i pro soustředěný poslech. Sleep, úctyhodný, více než osmihodinový projekt německého skladatele Maxe Richtera, který byl po vydání v roce 2015 několikrát provedený naživo – v nočních hodinách, s posluchači na postelích namísto židlí. Jednatřicet skladeb na pomezí ambientní elektronické a současné vážné hudby, mimořádný projekt, který potěší příznivce neokázalé, rozjímavé a hladivé hudby.
Max Richter (1966) studoval – kromě jiného – u italského skladatele avantgardní vážné hudby Luciana Beria ve
Florencii, ale zároveň ho od mládí zajímala současná elektronická hudba. To výrazně poznamenalo nejen jeho sólová alba, ale i zvuk více než tří desítek filmových soundtracků, které za posledních patnáct let vytvořil; nejznámější z nich je hudba k filmu Valčík s Bašírem režiséra Ariho Folmana. Jako sólový umělec Richter debutoval albem Memoryhouse z roku 2002; jeho dosud nejlepším albem je hned to následující, The Blue Notebooks z roku 2004. Mimořádné je i jeho přepracování Vivaldiho Čtyř ročních období (Recomposed by Max Richter: Vivaldi – The Four Seasons, 2014). Vzápětí po Vivaldim se Richter pustil do svého zatím nejambicióznějšího projektu s názvem Sleep, který vyšel v roce 2015 nejprve jako komplet na osmi CD a jednom blu-ray nosiči, poté v hodinové verzi s názvem From Sleep, jež obsahuje sedm zkrácených 
skladeb pro méně „trpělivé“ posluchače. O rok později se Richter se svým „spánkovým“ projektem rozloučil albem Sleep Remixes, které obsahuje patnáct jeho skladeb přepracovaných umělci jako jsou Mogwai, Jürgen Müller, Marconi Union a dalších.
Max Richter vyšel z toho, že spánkem – každodenní nezbytnou regenerací těla a duše – strávíme téměř třetinu každého dne. Zkomponoval proto přes osm hodin hudby, která kromě vlastního spánku reflektuje i fázi usínání a probouzení. Richter je umělec – nikoli psycholog – takže jeho skladby nejsou návodné ani
polopatické ve smyslu „teď usni, pak dlouho spi a teď se probuď“. Naopak, Richter vytvořil monolit jednatřiceti skladeb, které se neliší ani tak tempem, jako drobnými proměnami zvuku, nálad a atmosféry. K nahrávání (a nakonec i k živému provedení) si skladatel a hráč na klávesové nástroje Richter přizval šest výborných muzikantů – houslisty Natalii Bonnerovou a Stevea Morrise, cellisty Iana Burdgea a Chrise Worseyho a violistu Reiaha Chibada; zvuk jeho komorního „orchestru“ v několika skladbách navíc oživuje nádherný soprán zpěvačky Grace Davidsonové. Výsledek je kompaktní a zároveň velmi mnohotvárný.
Posluchač může ke Spánku přistupovat různým způsobem. Buď bezvýhradně přijme Richterův „spánkový“ koncept a při jeho skladbách ztišených na minimum bude skutečně usínat a spát; skladby mu mohou též posloužit k tiché meditaci, při níž úplně „vypne“ a nechá se houpat ve vlnách harmonických zvuků; nahrávku může samozřejmě využít i jako klasickou ambi
entní hudbu – kulisu ke čtení, studiu či relaxaci; a nakonec, Richterovy skladby může poslouchat soustředěně jako klasiku s tím, že se zaměří na jejich kompozici a instrumentální a vokální výkony jednotlivých hudebníků. Poslední způsob je však nejméně vhodný, protože Spánek má přes víceméně „klasické“ nástrojové obsazení svým pojetím k vážné hudbě mnohem dál než k hudbě ambientní a meditační. Racionální posluchač, který bude Spánek poměřovat vážnou hudbou, nejspíš dospěje k tomu, že se Richter místy pohybuje na hranici kýče, že jeho instrumentace se nevyhnou líbivosti a celý projekt je jednotvárný a hodně naddimenzovaný. I když některé Richterovy skladby (Return 2 (Song), Nor Earth, Nor Boundless Sea) mohou vzdáleně evokovat barokní hudbu, jeho hlavní inspirace jsou mnohem současnější: Steve Reich, Tangerine Dream v období dvojalba Zeit, které kapela nahrála se smyčcovým kvartetem, Enovo klasické ambientní album Mus
ic for Airport, nahrávky Harolda Budda z počátku 80. let a zvuk projektu Matthewa Coopera s názvem Eluvium; zajímavou shodou okolností je, že právě Cooper na svém předloňském albu False Readings On přiblížil zvuk své nahrávky moderní vážné hudbě a využil k tomu i nasamplovaný ženský školený hlas.
K Richterovu Spánku je prostě mnohem lepší přistupovat spíš jako ke sbírce lyrické poezie než jako k brilantně prokomponovanému románu. Jedině se srdcem na dlani může posluchač ocenit nekomplikovanou krásu skladeb jako je Path (7676) nebo Path 17 (Before the Ending of Daylight), v nichž se 
proplétají vokální linky již zmíněné Grace Davidsonové; stejným způsobem mnohem může docenit hladivě terapeutický zvuk cella ve skladbách jako je Dream 11 nebo Month Like Star i prostotu a libozvučnost skladby Constelation 1. A tak by se dalo pokračovat. Richterův „dlouhý“ Spánek je samozřejmě podstatně pestřejší a mnohotvárnější než jeho hodinová, okleštěná podoba. Osmihodinová verze je doslova studnicí plnou překvapení: je to monument trvalé hodnoty, který citlivému posluchači při každém dalším poslechu přináší další a další zážitky. Není to nic pro vyhraněné rockery, jazzmany nebo ortodoxní vyznavače vážné hudby; je to hudba pro křehké duše.
Max Richter, Sleep (31 skladeb na 8CD a 1 blu-ray nosiči), Deutsche Grammophon 2015
Max Richter, From Sleep (7 skladeb na 1 CD), Deutsche Grammophon 2015
Max Richter, Sleep Remixes (15 skladeb na 1 CD), Deutsche Grammophon 2016