Dobíjení baterií (1): Rychta

Písně, z nichž přímo sálá pozitivní energie, skladby, které člověku dobíjejí „baterky“, tracky, které působí jako opojná droga. Nový seriál o energii v současné hudbě. Jako první píseň Rychta, která otevírá zdařilé album Soundtrack ke konci světa kladenské kapely Zrní. Píseň, kterou skupina už těžko překoná, nemá v současné době na české scéně obdoby.

I když album obsahuje celkem deset různorodých písní, soundtrackem ke konci světa je doslova a dopísmene Rychta, jejíž text zachycuje apokalypsu, k níž podle mnohých „náš“ svět směřuje:

…a vítr sílí, vítr sílí a ví

buším pěstí do dveří a šílenství je jako vlak

potom prásk prásk prásk

země začala se pod nohama třást

Text, v němž starý svět mizí a lidé sní o tom, že se „vynoří“ nový, patří k nejlepším na albu – na rozdíl od některých jiných není polopatický ani naivní. K dokonalému výsledku tu stačí několik nahrubo načrtnutých apokalyptických obrazů, ostatní si posluchač musí domyslet sám. Co však dělá Rychtu Rychtou, není text, ale především obrovské nasazení celé kapely a v neposlední řadě zdařilý mix Ondřeje Ježka. Rychta je písničkou, v níž si muzikanti s rozkoší pohrávají s dynamikou: zpěvák Jan Unger dokáže být něžný, ale když je potřeba, pořádně zařve; kytarista Jan Juklík na správných místech krásně „vazbí“, bicí Ondřeje Slavíka uprostřed písně připomínají rány z děla. Pozoruhodná je i „posílená“ basová linka – basovou kytaru Jana Caithamla tu vydatně podporuje elektronika.

Šestiminutová Rychta začíná zvukem kytary, pak se přidává „bručák“, který skladbu začíná hnát rychle kupředu. Potom se ozvou se housle, zboostrovaná kytara a na konci první minuty se ze zvuku kapely vynoří hlas Jana Ungera: vidím prázdnou loď a jsou zvířata všech vod přede mnou…Ve třetí minutě písnička začíná po nástupu důrazných bicích gradovat, ale vzápětí se zklidní a přejde do půlminutového „ticha před bouří“. Pozoruhodně dotažený je i závěr písně. Kapela sice opakuje melodické motivy a vyhrávky, ale zpěvák se už k textu nevrací, ale přechází do improvizace ve vlastním „umělém“ jazyku. Skladba poté končí změtí elektronických zvuků.    

Rychta, kterou skupina otevírá své třetí album a končí jí své energií nabité koncerty, má v repertoáru Zrní výsadní postavení. Škoda, že kapela (snad zatím) nedokáže takovými skladbami naplnit celé album! Ale i tak je Zrní na české rockové scéně čímsi povznášejícím. Je to kapela, která dokáže spojit názvuky lidové hudby s rockovým nápřahem, ale má i smysl pro zvuková dobrodružství. To není málo! A Rychta? To je šest minut koncentrované energie, kterou muzikanti s velkou radostí předávají svému posluchači.

Všechny články další článek