Nahrávky roku 2018

DJ Koze: Knock Knock

Stefan Kozalla (1972) alias DJ Koze je jedním z nejoriginálnějších německých producentů elektronické hudby. Začínal jako DJ, poté byl členem hip hopové skupiny Fischmob a na přelomu tisíciletí se zařadil do stáje uznávaného kolínského techno labelu Kompakt. Definitivně se našel na pět let starém albu  Amygdala (2013); loňské album Knock Knock (2018) na něj navazuje a naznačené trendy posouvá ještě o kousek dál – je ještě pestřejší, uvolněnější a barevnější. Je na něm také víc hostujících vokalistů – od báječné Roisín Murphy přes Kurta Wagnera z kapely Lambchop až po Bon Ivera.

Max Cooper: One Million Hundred Sparks

Podobně jako DJ Koze se i britský elektronický mág Max Cooper našel už na své předchozí nahrávce Emergence (2016). Jeho loňské album One Million Hundred Sparks je však ještě energičtější a zvukově vycizelovanější. Stejně jako na vyklidněnějším Emergence na něm Cooper spolupracuje se zpěvačkou Kathrin DeBoer i se skladatelem a multiinstrumentalistou Tomem Hodgem. Album One Million Hundred Sparks určitě patří k nejlepším loňským počinům na poli elektronické hudby.

Sophie Hunger: Molecules

Švýcarská písničkářka je u nás dobře známá z mnoha vystoupení – nejprve se představila jako host na koncertech jazzového trumpetisty Erika Truffaze, poté jako písničkářka. Před devíti lety na sebe upozornila zdařilým albem 1983; aktuální deska Molecules je její v pořadí již osmou nahrávkou. Na něm razantně změnila zvuk – i když namísto dřívějších kytar a bicích z alba zní především elektronika, jejím písním to rozhodně neubralo na naléhavosti. Spíš naopak!

Beach House: 7

„Sedmička“ dua Beach House, které tvoří zpěvačka Victoria Legrand a multiinstrumentalista Alex Scally, je vyzrálým, suverénním dílem, tvůrčím shrnutím všeho, čím kapela fascinovala na svých předchozích albech. Album má oproti předchozím nahrávkám ještě lepší zvuk, ale zachovává si křehkost, zpěvnost i lehký melancholický nádech. Je to s podivem, ale ani posluchač, který má hluboko pod kůží předchozí starší alba od osm let starého Teen Dream, stále nemá pocit, že se Beach House opakují. Poslech této nahrávky je v tradičním smyslu slova povznášejícím zážitkem!    

Olafur Arnalds: re:member

Islandský skladatel a multiinstrumentalista Olafur Arnalds se již řadu let pohybuje na hranici elektronické a současné vážné hudby. Jako člen dua Kiasmos má zároveň velmi blízko k technu. Své dlouho připravované a do nejmenšího detailu propracované album re:member představil na podzim loňského roku také v pražské Lucerně v rámci festivalu Spectaculare. Re:member je hladivé, ale nepodbízivé album, složené ze třinácti vesměs krátkých skladeb, v nichž převažuje zvuk klasických nástrojů; titulní šestiminutová skladba je posluchačsky nejpřístupnější. 

-----

Zabelov Group: Eg

Zabelov Group tvoří dva hudebníci – hráč na trubku a bicí nástroje Jiří Šikl a běloruský akordeonista a zpěvák Roman Zabelov. Loňské album Eg je jejich v pořadí třetí nahrávkou – předchozí nesly názvy  40 000 a Secret Session – a zároveň jednoznačným vrcholem. Album Eg je na české scéně mimořádným, originálním a těžko zařaditelným počinem. Na albu pracují s akustickými nástroji, lidským hlasem, terénními nahrávkami, samply i elektronickými zvuky. Jejich sebevědomé a do každého detailu propracované album stírá rozdíly mezi ambientní, elektronickou, jazzovou a scénickou hudbou.

Dné: Nothing Like Before

Hudební projekt nazvaný dné tvoří jen jeden člověk – Ondřej Holý. Po oceňovaném, dva roky starém dlouhohrajícím debutu These Semi Feelings, They Are Everywhere Holý složil hudbu k dokumentárnímu filmu Nothing Like Before stanice HBO. Dvanáct hudebních miniatur o celkové stopáži necelých dvaadvaceti minut překvapuje množstvím nálad, křehkostí i vynalézavou instrumentací. Album Nothing Like Before v mnohém překračuje hranice filmového soundtracku; citlivý posluchač si niterné abstraktní skladby ještě lépe vychutná při soustředěném domácím poslechu.

předchozí článek Všechny články