Nahrávky roku 2015

Mezi nejlepší nahrávky roku 2015 určitě patří album Sufjana Stevense Carrie & Lowell, plné křehkých, velmi osobních písní. Z písničkářů vydali zajímavá alba také Low Roar (projekt písničkáře Ryana Karaziji) a talentovaná Courtney Barnett z Austrálie. V oblasti elektronické hudby na sebe upozornil svým rozverným debutem Jamie xx, vyzrálým albem Steve Hauschildt a nakonec i Fink, který pozoruhodným způsobem zremixoval své úspěšné album Hard Believer

Sufjan Stevens patří k nejpozoruhodnějším muzikantům posledních dvou desetiletí – v tom minulém na sebe upozornil trojicí vynikajících alb Michigan, Illinois a Seven Swans a na přelomu desetiletí pompézním albem The Age Of Adz; nyní překvapil velmi komorním albem Carrie & Lowell, na němž se vyrovnává se smrtí své matky. Americko-islandský projekt Low Roar v roce 2015 vydal své třetí album Live at Gamla Bio feat. Amiina. Nahrávka shrnuje nejlepší písně Ryana Karaziji v živé podobě a za přítomnosti islandské Amiiny, známé díky její dřívější spolupráci se Sigur Rós. Romanticky rozevlátým albem s názvem Have You On My Wilderness se Julia Holter vymanila z kategorie experimentujících písničkářek a mnoho svých dřívějších příznivců tím zklamala; hlavní předností jejího nového alba je každopádně křehkost a něha. Za jeden z největších  talentů mezi rockovými písničkářkami bývá považována mladá australská skladatelka Courtney Barnett; její album Sometimes I Sit and Think, And Sometimes I Just Sit je protipólem hudby, k níž na novém albu dospěla Julia Holter. Prostořeká Courtney Barnett může svým nekompromisním nápřahem připomenout ranou Patti Smith nebo P. J. Harvey. I v oblasti elektronické hudby v roce 2015 vyšla celá řada dobrých alb. Mezi nejzajímavější z nich patří „bezstarostné“ album In Colour Jamieho xx, další pozoruhodný výlet do stratosféry od Stevea Hauschildta nazvaný Where All Is Fled nebo Finkův vlastní remix alba Hard Believer, jenž vyšel pod názvem Horizontalism a je určen posluchačům, kteří berou hudbu především jako zvukové dobrodružství.

Na české scéně stála za pozornost především alba originálních interpretů jako jsou Ladě (Lešť), Kittchen (Kontakt) nebo Květy (Miláček slunce). S hudbou to prostě nejde z kopce, jak se může při poslechu komerčních rádií nebo sledování hudebních televizí zdát. Dobré hudby je dost, jen je třeba ji více hledat. Doslova tu platí to, co ve své vzpomínkové knize Tibetský broskvový koláč napsal Tom Robbins: „Fakt, že v té haldě komerčního hnoje tu a tam narazíte na démant velikosti broskve, ovšem stojí člověku za to, aby hrabal dál a neohlížel se na ta lejna, co se mu sbírají za nehty“.

předchozí článek Všechny články další článek